10. 3. 2014

Stanley Parable

Narazit v současnosti na originální hru, to už chce celého chlapa. Ale pořád se tomu děje. Stanley Parable je takřka univerzální odpovědí na otázku, zda je vůbec možné udělat hry o něčem jiném, než o střílení, checkpointech, hloupém příběhu a demotivační náplní vůbec. Bohužel - jakýkoliv popis hry by zásadně ovlivnil vaše soukromé vnímání titulu a tak se stručně řečeno spokojte s mým vřelým doporučením, že tohle je hra, kterou si prostě musíte zahrát.

Aniž bych chtěl vyzrazovat sebemenší kousek obsahu hry, tak Stanley Parable lze v podstatě vnímat, jako interaktivní sloupek fejetonu. Hra předkládá situace, které následně komentuje a v tom je její krása. Šíře, do jaké se hra pouští, je fascinující. Hráč je neustále bombardován náznaky a stanovisky, která se během času proměňují, nafukují i praskají. Je radost sledovat neucelený tok myšlenek, který s každým hraním dostává nový smysl, ne nepodobně koánům.

Jde o prožitek, který není schopné žádné jiné médium zprostředkovat. Je to jednohubka, která vás zasytí více, než většina her za uplynulý rok. Je to umělecké dílo, které nemá obdoby, v tom nejryzejším smyslu slova. Nezreplikovatelný zážitek, který bych se nebál postavit na úroveň prvního Portálu - dokonce v jistém smyslu se mi zdá, že právě Portal byl pro Stanley Parable velkou inspirací - ale dělá to natolik jinak a unikátně, že dávám jen palec nahoru.