18. 4. 2014

Mass Effect 3: Special Edition - uzavření trilogie


V roce 2006 jsme se mimo jiné dozvěděli, že všemi milovaní Bioware začínají pracovat na nové RPG trilogii, která měla navázat na předchozí úspěchy firmy. Po Baldur's Gate, Neverwinter Nights, Star Wars: Knights of the Old Republic a Jade Empire jsme se tedy připravovali na návrat (či prostě pokračování?) ve velkém stylu. Avšak několik věcí viselo ve vzduchu - akvizice Microsoftem (a později dokonce populárními Electronic Arts), zaměření na konzolový trh (a na vlajkovou loď Microsoftu - XBOX 360), přizpůsobování se masovému trhu. Není divu, že mnozí přijali Mass Effect s určitou mírou zklamání, zatímco jiní (hlavně nově příchozí) zákazníci si chrochtali blahem. Před pár dny jsem konečně splnil svůj rest a dohrál třetí díl trilogie. Dvouletý odstup mi nakonec posloužil ku prospěchu věci - byl jsem si vědom všech problémů se zakončením příběhu (a vlastně jsem celkem přesně věděl, jak to všechno může dopadnout). I když jsem se trochu bál, že si nebudu pamatovat první dva díly dostatečně dobře na to, abych si užil trojku, opak se ukázal být pravdou - nakonec se ukázalo, že Mass Effect ve mně zanechal mnohem hlubší vryp, než jsem si myslel. (Následující text se v pozdější části nebude vyhýbat spoilerům).



Nejprve bych se tedy podíval na samotný závěr trilogie. Pořídil jsem si nakonec Mass Effect 3: Special Edition pro Wii U, čímž jsem přišel o možnost importu postavy - ale protože jsem první díly hrál na PC už hodně dávno, uložené pozice jsem samozřejmě ztratil. Je velká škoda, že EA nevydali rovnou celou trilogii, ale co se dá už dělat. Místo toho jsem si mohl alespoň projít interaktivní komix a některá klíčová rozhodnutí si prošel ve zkrácené formě. Zároveň jsem se tím dostal velice rychle do té správné nálady, vybavil jsem si jednotlivé sekvence, takže nakonec se mi podařilo docílit plus mínus stejného průběhu. A navíc jsem docela dobře trefil podobu své staré dobré Shepardové ;).


Hned z kraje musím zkritizovat velice špatné (skoro žádné) využití dotykové obrazovky ve hře. Hra to sice nepotřebuje, ale tak se tím sakra neměli chlubit na krabičce se hrou "Take command of battlefield". V praxi tak máme v rukou jenom mapu... a později jsem dokonce sáhnul po klasickém ovladači a tablet nechal položený vedle televize, jako sekundární obrazovku, respektive minimapu. Tedy - hrálo se mi dobře, vlastně si není na co stěžovat.


Pokud jste nikdy Mass Effect nehráli, tak jenom stručně shrnu, že v daleké budoucnosti se lidstvo konečně dočkalo cestování mezi hvězdami pomocí takzvaných Mass Relays. První kontakt s mimozemskými civilizacemi na sebe nenechal dlouho čekat, ale kolem roku 2183 dochází také k prvním konfliktům - k událostem, kdy dostáváme pod kontrolu postavu s jménem Commander Shepard, elitního vojáka, který se stane tváří lidstva v následujících událostech.


V prvním a druhém díle se v podstatě seznamujeme s absolutním zlem, proti kterému je třeba bojovat. Celková gradace situace byla podle mne docela dobře zpracovaná, čili ve třetím díle už není co řešit. Superrasa Reaperů se jednou za padesát tisíc let vydává sklidit všechny pokročilé formy života, ať se děje, co se děje. Tento cyklus se opakuje evidentně už po mnoho milionů let, no nikomu se nepodařilo Reapery obelstít nebo porazit.


Mass Effect je čistokrevné scifi, které se v něčem dá přirovnat ke Star Treku (spousty ras, komunikace mezi nimi, řešení lokálních problémů), v něčem se dá přirovnat ke Star Wars (technologie například neumožňuje klasickou teleportaci, takže spousta věcí se prostě musí vyběhat a vydřít ručně; nadpřirozenou Sílu nahrazuje síla Biotická), v něčem si razí originální styl - hlavně, co se příběhové stránky týče (i když někteří v tom vidí vykrádačku Final Fantasy 10).


Rychlý slovníček pojmů - Protheáni jsou starobylá rasa z minulého cyklu Reaperského běsnění, kteří byli natolik pokročilí, že málem Reapery porazili (alespoň tak se zdá z dochovaných archeologických nálezů). Crucible je zbraň, kterou stavěli Protheáni, ale chyběl jim k tomu poslední dílek skládanky zvaný Catalyst. Citadela je obrovská vesmírná stanice, kde se sedí mimo jiné i Senát. Turiani, Kroggové, Salariani, Batariani, Quariani a další Leviatani jsou názvy více méně spřátelených ras, kterým hrozí sklizeň Reapery. No a hlavní hrdina Shepard tomu má stručně řečeno zabránit.


Mass Effect se nebojí využívat příběhových klišé, avšak i to se musí umět dobře. Až doposud totiž příběh gradoval. První díl je rozehřívačka - zjistíme, že se "něco" děje. V druhém díle zjistíme, že to jsou Reapeři, kteří nás z nějakého důvodu sklízí co padesát tisíc let. No a třetí díl začíná prvním útokem Reaperů na zemi - stojíme vůči nim tváří v tvář, naprosto bezmocní. Jenom lidstvo s nimi nemůže soupeřit - je potřeba sjednotit síly, spojit všechny rasy galaxie v jeden celek a bojovat proti nevyhnutelnému zlu.


Dovolte mi jednu otázku. Obecně vzato rozumím tomu, že v prvním a částečně i v druhém díle mnozí pochybují o existenci Reaperů a že je objektivně vzato potřeba je přesvědčit, že jednotlivci jsou proti ním bez šance. Když ale Reapeři vystrčí růžky a začnou trhat galaxii na kusy, proč je potřeba kohokoliv přesvědčovat, aby se přidal k největší armádě v existenci času?


Jakože jo, rozumím tomu, že tamta a ona rasa se nemají zrovna v lásce, ale pud sebezáchovy jim tedy chybí. A na tomto zdánlivě drobném charakterovém kazu je pak vystavěna celá dějová linie, což mi přijde poněkud na hlavu. Klišé ano, může být, ale tohle je na můj vkus postavené na vodě.


Během křižování galaxií se tedy setkáme se všemi hlavními rasami a řešíme jejich problémy s různou měrou závažnosti. Některé jsou celkem zajímavé, hlavně takové ty, co se s námi táhnou od prvního dílu hry (neplodnost rasy Kroganů například), konečně dosáhneme nějakého definitivního řešení. Většina jsou ale v podstatě jen malichernosti, téměř na úrovni vedlejších, nepovinných misí.


Velkou škodou je, že hra se ještě více podřizuje žánru akčnímu, čili elementy roleplayingu prakticky zmizely. Struktura hry má vlastně jen dva prvky. Někam dojdete a prokecáte všechna témata; a pak všechno vystřílíte. Tohle se opakuje do zblbnutí a v celé hře není jediného osvěžení ze zaběhnutého konceptu. A to je prostě nuda.


Mám podezření, že autoři prostě jen vyrobili multiplayerovou komponentu - primitivní horde režim - a z něj pak udělali i singleplayer. Mapy jsou desighnově vzato nevýrazné, jednotvárné, vyrobené bez špetky kreativity a překvapení. Hratelnost se zkrouhává na mačkání asi šesti FIRE tlačítek, kdy na každém máte namapovanou jinou dovednost nebo zbraň - ale prakticky všechno je jen bojového rázu a jádro hratelnosti tím značně trpí. Je skoro jedno, jaké máte povolání nebo koho v partě, prostě se zaklesnete za nějaký růžek a z úkrytu čekáte na to, až nepřátelé přijdou dost blízko na útok všemi šesti tlačítky najednou. Postrádal jsem jakýkoliv element strategie - bitky se tak staly nejnudnější, ale bohužel také největší částí hry.


Když odhlédnu od nešťastné volby udělat z Mass Effectu další klon Gears of War, zbývají mi tady dialogy a adventurní prvky. Těm není moc co vytknout - vše je zpracováno řemeslně skvěle, některé postavy jsou napsané vysloveně výtečně a páteř hry je tím zachráněna. Chybělo mi ale výraznější odlišení jednotlivých voleb. Jistě, že je rozdíl, zda svým povídáním získávám Paragon nebo Renegade body, ale obsah sdělení je v podstatě pořád stejný a to mne trochu demotivovalo. Jenom na velice málo místech hry jsme měli možnost nějak užitečně využít rozdílné volby k rozdílným následkům. A to mi přišlo škoda.


I když jsem hlavní příběhovou linii poněkud pohanil, její zpracování je ale docela dobré. Až jsem se divil, že po tolika letech od druhého dílu, si pořád pamatuji většinu postav a jako hráčovi mi udělalo velkou radost, když jsem se potkal se starými známými - svět kolem mne je zkrátka vybudovaný dobře, koneckonců bych se nebál to označit za hlavní motivaci ke hraní. A to přesto, že jsem dobře věděl, co mne na samotném konci čeká.


Když se člověk povznese nad některé diskutabilní rozhodnutí v designu, v jádře dostává hráč do mechaniky celkem dobře odvedenou řemeslnou práci. Technolgociky je hra obstojná, grafika i zvuk či hudba jsou rozhodně nadstandardní - kde chybí výkon nastupuje design a přiznávám, že jsem se kochal těmi barevně přepálenými sceneriemi plnými efektů. Takže nějaká ta sedmička by asi byla adekvotní, vzhledem k herní době kolem třiceti hodin. Ale na natolik bombastickou frenčízu je to docela dost slabota teda - můj osobní celkový dojem klesá ještě o bod či dva níže.

Od tohoto místa dále budou spoilery, malé i velké.


Nápad s tím, že hráč má pod kontrolou megalomanskou armádu je skvělý. V menu pak vidíme, jaké rasy se k nám přidaly a poskytly své vesmírné flotily či jednotky specialistů - to vše pak v součtu je vyjádředno číslem, které reprezentuje naši celkovou sílu. Bohužel - fatálně chybí jakýkoliv, byť jen mizivý vliv na hru či finální bitvu! Neodpustitelná chyba začíná tím, že si nemůžeme nijak smysluplně naši armádu prohlédnout a získat tak pocit z její síly - jsou to jen položky v tabulce. Ano, na samotném závěru hry si můžeme chvilku pokecat s klíčovými postavami - které jsme mohli ale nemuseli zlanařit na svou stranu - ale v podstatě to znamená, že reálnou odměnou za půlhodinovou misi je ani ne minuta unikátního dialogu. Tam veškerý vliv naší snahy bohužel končí.


Byl jsem připravený na to, že konec hry bude neuspokojivý, avšak i tak jsem byl šokován, jak moc upřímně Bioware naložili se vztyčeným prostředníčkem nejen vůči hráčům, ale také vůči své vlastní práci za posledních šest let.

Abych nyní nekritizoval jen Mass Effect 3, rád bych se posunul o úroveň výše a hodnotil spíše celou trilogii, jako celek.


Předsevzetí, že Mass Effect bude novodobým fenoménem typu Star Wars v herním světě bylo smělé a sebevědomé. Nemyslím si, že někdo jiný než Bioware by to v současnosti měli dokázat. Sérii ale podle mně srazila vaz klasická nenažranost vydavatele, vyrejžovat na tom co nejvíce peněz. Potenciál prodat Mass Effect co nejširším masám byl zkrátka příliš lákavý.


A tak jsme se od prvního dílu dočkali postupné primitivizace hratelnosti. Místo prohlubování a rozšířování herních mechanik se hra vydala opačným směrem - co nejvíce se blíží filmu. Interaktivita je ořezaná jenom na přestřelky a cokoliv co není střelba jen sledujeme pasivně, jako divák.


Určitý vliv je vidět v dialozích, ale postupem času hráč odhalí, že ten vliv je vyjma několika klíčových míst vlastně sotva znatelný. Je určitě hezké, že hráč má vliv na dění na obrazovce, ale při pokusu o znovuhratelnost je počet kritických míst překvapivě malý. Jsou to spíše detaily, které v každém díle slábly a slábly.


A hlavně ten konec. Sice jich je oficiálně osm, v reálu si vybíráme ze tří, v praxi jsou vlastně jen dva? Zhruba tak. A i když jsme na konci informováni o tom, co dělali ostatní po Shepardově konci, je to takové předvídatelné a ne moc uspokojivé. Pro vrchol trilogie byl konec vlastně docela plytký.


Na druhou stranu - počet zapamatování hodných okamžiků v celé sáze je skutečně docela hodně a struktura trilogie jako celek funguje. Celkově jsem získal dojem, že pro cílovou skupinu může jít o podobně významnou sérii, jako třeba Knights of the Old Republic ve své době, Baldur's Gate ve své době, anebo Neverwinter Nights ve své době. Jenom se prostě doba změnila a zatímco ke všem jmenovaným dříve mám vřelý vztah, Mass Effect si zapamatuji, jako nedostatečně vytěžený potenciál s epickým zpracováním.


Překvapilo mne, jak málo se hra vyjadřovala k problematice existence života - organického nebo syntetického - člověk by čekal, že se dočkáme nějaké filozofie - nic hlubokého, ale alespoň něco bych ocenil. Lhal bych ale, že by se mi nelíbilo, jak moc se z počáteční zápletky s únesem lidí z kolonií vybuduje solidní opus, ve kterém nic nechybí.

Oceňuji, že jsme se potkali s živým Protheánem, a že byli vykresleni spíše realisticky než idealisticky, jak se z počátku zdálo. Rovněž rozhovor s Reapery je skvěle napsaný. Také ztělesnění EDI bylo prostě "cool". A proslovy Sheparda ke svým armádám jsou opravdu motivující i z hlediska hráče. Filmařsky není moc co vytknout a v tomto smyslu lze hru postavit opravdu vysoko.

Je mi to trochu líto, že jsem z tohodle už vyrostl. Stejně jako Harry Potter pro mne prostě není ekvivalent Star Wars, stejně tak Mass Effect pro mne není ekvivalentem Baldur's Gate. Zároveň ale nutno dodat, že jak Harry Potter, tak Mass Effect se v mém úhlu pohledu setkává s pochopením a oceněním. Kdyby to bylo moje první počítačové akční dobrodružství (RPG bych už nedodával), asi bych to žral víc.

Na druhou stranu - Bioware nejsou žádní cucáci a nováčci, kteří by si mohli dovolit polevit z vysoké kvality svých titulů. Viním Electronic Arts, na co sáhnou, to podělají. Není to poprvé, ani naposled.