19. 5. 2014

Návštěva ve stodole - Arcadehry.cz


Konečně jsem si udělal radost a navštvívil jsem na české poměry svatý grál retrogamingu. Herna v Červeném Újezdě skutečně dělá čest svému jménu. Dosud jsem byl v životě zvyklý leda tak na maringotky, kam se vešlo plus minus deset automatů. Kus mládí jsem strávil v Laser Game na Národní, kde bylo pár desítek automatů - no povětšinou relativně novější produkce. Takže já sám jsem nikdy na vlastní oči neviděl "pořádnou" hernu (alespoň ne u nás, v zahraničí jsem měl větší štěstí, ale pořád tomu chyběly ty opravdu staré hry), nikdy jsem neviděl na vlastní oči vektorové Asteroids, nikdy jsem nelaskal paní PacManovou v originále. A když se nad tím zamyslím, od zašlé slávy Laser Game uplynulo už mnoho let a když nepočítám domácí hraní v MAME, na pořádnej automat jsem nesáhl už HODNĚ let. A tak jsem minulou sobotu do auta hodil synka, kamaráda a náhradní spodní prádlo (třikrát). Vyrazili jsme!



Nutno říci, že lokalita je v zásadě dobře dostupná, ale celkem chápu, že dost lidí to může odradit. Co mohu referovat z úhlu pohledu pražského, do místa jsme dorazili za 25 minut z domova, což je skutečně rychlovka. Hrozí tedy, že tam začnu jezdit častěji a častěji...


Ihned po vstupu jsem byl jako ryba ve vodě. Očka mi komíhaly mezi jednotlivými nádhernými kousky. Ať už originální nebo repasované bedny, všechno bylo prostě "tak jak to má být". To znamená, že na první dotek jsem seznal, že můj MAME automat domácí výroby umí sice emulovat více méně bezchybně software samotný, ale pravej automat prostě nenahradí (i když lepší, než drátem do oka).

V herně jsme se zdrželi jenom pár hodin, protože můj synek začal propadat až skoro nezdravě vypadajícím, nekontrolovatelným záchvatům štěstí při přebíhání od jednoho simulátoru aut k druhému (zbožňuje auta, takže cokoliv s volantem bylo jeho) - kvůli přísné rodičovské kontrole (no dobře, chvíli jsme spolu hráli Lucky and Wild, ale nikomu to neříkejte!) jsem se nemohl na hraní dostatečně soustředit a tak byla má první zkušenost značně hektická.

Centipede - trackball a jeho hmotnost - neuvěřitelná citlivost (nikoliv nutně vysoká, ale prostě neuvěřitelná) - konečně mi v hlavě docvaklo, jak je to parádní hra - to se s domácím hraním (navíc na joysticku) nedá srovnat ani omylem. Úplně stejný komentář mám i k Missile Command - hraní na originálu mne vyzulo z ponožek! Je to ten pocit, že se dotýkáme koule, která byla vyrobena jen za jediným účelem. Když to samé hrajte doma myší, je to prostě myš - jednak je brutálně rychlá, přesná a lehká - ale hlavně je to nástroj, který běžně třímáte během dne po mnoho hodin a hraní s ní je fyzicky evokující "práci na počítači". Valivý pohyb trackballu vám dá nejen úplně jinou odezvu, ale také jiný prožitek ze hry. Nemluvě o parádně blikajícících CRT monitorech!

Ms. PacMan - ten joystick byl tak krásně vyžvejkanej a přitom pořád velice přesně reagoval na to, co jsem po něm chtěl! Kroutil jsem se u automatu, jako žížala, no ve třetím levelu jsem už musel jít chytat synka, co mi chtěl utéci do druhého patra.

No v druhém patře jsem si neodpustil House of the Dead (akorát byla nějaká rozbitá grafika, textury vypadávaly...), Killer Instinct (zde ale musím říci, že i po domácí zkušenosti jsem nebyl schopnej udělat NAPROSTO NIC, protože jsem neslyšel klapání spínačů joysticku), ve dvou jsme dali Tekkena 3 (tam jsem sice exceloval, ale samotná bedna byla nejspíš z Mortal Kombatu - čili že chybělo střední tlačítko bloku a ty zbylé čtyři byly od sebe strašně daleko, takže se mi hrálo dost blbě).

Zpátky v dolním patře jsme si vyzkoušeli ještě Street Fighter 2 New Challengers - nezvyklý na ztuhlé joysticky jsem měl problémy udělat i základní tahy - no chce to více času investovat. DDR jsem s taktickým mlčením přešel a vrhnul jsem se na pařbu Lucky and Wild, což je vynikající honička, při které kroutíte volantem a zároveň střílíte po padouších, které honíte - no unikátní kombinace, ze které jsem málem dostal tik (řídil jsem kolenem a střílel z obou pistolí). Ze závodních her jsem si dal klasické Manx TT, zaujal mne malý automat na Hang-On, neodolal jsem klasickému Pole Position (na tom si můj synáček za tu krátkou dobu vypěstoval málem závislost, no nejvíce seděl za Monaco GP).


Charakterizovat herní nabídku herny by se dalo jako "základ". Je to skutečně průřez tvorbou, v podstatě od úsvitu věků. Uvědomíte si, že hry tehdy nebyly jenom software, ale také hardware. Samotná bedna, volant, plynový pedál a mnoho dalších vychytávek jako periskopy a zaměřovače - to jsou prvky, díky kterým jsme se jako hráči stáli přímým účastníkem hry, jakoby na úrovni virtuální reality. Hrát doma tu samou hru na Mega Drive prostě nemohlo být ono, je to asi jako hrát v MAME. Prostě to tak nebylo plánované, bedna kolem vás je součástí hry, který nelze vložit do paměti ROM.

Ze stříleček jsem si dal i pár úrovní Time Crisis a Lost World ve dvou. Tam mne zaujalo, že zaměřování pistolí mělo podobný princip, jako Wiimote - tj. nejednalo se o pixel-perfect anebo "falešný" joystick-effect zaměřování, alébrž o aproximaci, na kterou si člověk musel chvíli zvykat. Nakonec nás pokadil dinosaurus a pro jistotu zločinný ČEZ vypnul proud (což se stalo za ten den několikrát a bylo to dost otravné - ale to není chyba provozovatele herny).

Alien 3: The Gun, Operation Wolf, Terminator 2: Judgement Day - to je přesně ono! Zbraň se vám klepe v ruce, natřásá se vnitřním motorkem nebo se vám rovnou snaží utrhnout pauzouru. Ten feedbeck - jakkoliv je primitivní technicky - se nedá srovnat s vrčením serva v gamepadu - tohle byl opravdový zpětný ráz! Jasně, že to na výkony podávané ve hře mělo minimální dopad, ale pro pocit hraní je to neocenitelná vlastnost!

Ze závodních her jsem okusil Buggy Challenge, Off Road Challenge, Cruis'n USA, Final Lap 3 (moc pěkná grafika auta, skoro jakoby 3D model!), Turbo (strašně rychle se měnily prostředí a bylo to dost nepřehledné) a pak ještě ty formule s 3D brýlemi (zřejmě Continental Circuit) - zaujalo mne, že většina starších her má volant, se kterým se dá neomezeně točit do obou směrů. Pak se mi líbilo, že automaty na stojáka měly plynový pedál schovaný skutečně u země dole.

Z klasických stříleček jsem okoštoval Galagu a R-Type - tam mne žádné převkapení nečekalo, jde o hry, které nejsou závislé na bedně jako takové, takže se hrají dobře prakticky na jakékoliv platformě. Takových her je v nabídce samozřejmě celá řada a moc jsem se jim nevěnoval - ale určitě mám v plánu se na ně více soustředit při další návštěvě. Stějně tak jsem zcela ignoroval hry ze série automatů Playchoice a Mega Tech - což jsou de facto NESové a Mega Drive hry na mince - ne snad, že bych proti nim něco měl, ale na ty jsem nechtěl plýtvat časem.


Moc se mi líbily "cocktail" automaty - tedy zabudované ve desce stolu. K dispozici byl klasický Pong (odhaduji ale, že nešlo o originál) a pak hry Scramble a ještě jedna, kterou jsem nerozeznal. Vedle (více méně naplněné) touhy mít doma vlastní arcade mašinu je právě tohle velká inspirace, jak si potunit domácnost (asi zainvestuji do nějakého tabletu, který zapustím do konferenčního stolku a pojede tam jenom Pong). Nevyhnul jsem se ale ani dvoum pinballům - vynikající Start Trek Next Generation a Creature from Black Lagoon - krásně zachovalé originály od Williams a Midway - to člověk zatouží mít doma, jako fakt!


Zlatou medajli si ale odnáší dvě hry, u kterých jsem to nečekal - Asteroids a Star Castle. A to z velice prostého důvodu - vektorová grafika v praxi, kterou jsem dosud neviděl. Vyvalil jsem bulvy a blahem jsem si málem znečistil textil. Vidět na vlastní oči, jak paprsek jedním tahem vykresluje objekty, pak zeslábne, aby bleskurychle přelétl půl obrazovky a tam vykreslil další objekt - to je nádhera vidět v akci. Dokonalá plynulost animací a opravdové oslnění v případě střel a výbuchů - čekal jsem hodně, ale tohle mi skutečně podlomilo kolena, jak na sklonku sedmdesátých let bylo Atari technologicky progresivní a inovační. Až jsem si říkal, že poruším své zlaté pravidlo nesbírat rarity a pořídím sobě konzoli Vectrex - taková to je nádhera!

Star Castle má navíc barevnou fólii, která zážitek umocňuje o to více - výbuchy v žluté a červené zóně si skutečně říkají o vystavení v Louvre. Je to pastva pro oči. Nikdy se mi nesnilo, že budu toužit po vektorové grafice tak, jako nyní. Pixelová grafika se mi najednou jeví jako nudná...

Jak jsem ale uvedl na začátku - ve stodole jsem strávil sice pár hodin, ale kvůli hlídání synáčka jsem spíše hekticky přelétal z květu na květ, jako včelička. Takže jsem u jedné hry strávil v průměru pět minut a někdy ani to ne - o nějakém pořádném hraní vlastně nemůže být ani řeč. S tím jsem ale počítal, že se budu chtít nejprve vyřádit, abych se jen dostal z nejhorší nadrženosti. Příští návštěvy už budu cílit na konkrétnější hry.

Krom toho, že si chci pořádně zahrát některé z již výše jmenovaných, chci se ještě podívat na další hry jako Battlezone, Dig Dug, Joust, Elevator Action, Xevious (jedna z mých prvních her na automatech, co jsem kdy hrál), Choplifter, Commando, Laser Ghost, The Simpsons, Cadilacs and Dinosaurs, Alien vs Predator - prostě okusit nějaké opravdové klasiky a pokusit se v nich dosáhnout alespoň nějaké slušné score; pak si dát nějaké neznámé tituly (arcadehry.cz v tomto případě plní formu kurátora, proč se na ně nespolehnout); no a pak hry, které sice už relativně znám (třeba z domova), ale chci si je dát s kamarády.

Suma sumárum - výlet měl 100% úspěch!