30. 6. 2014

Oddworld: Stranger's Wrath - demo

Už je to docela dlouho, co jsem zapnul Playstation 3 - ale tak jednou za čas, když zrovna nehraju GTA5, se podívám na Playstation Store a postahuji demíčka her, které by mne mohly zajímat. I když je nabídka relativně chudá, velice mne překvapily hry jako Brothers: Tale of two sons (parádní pohádka, jejíž zpracování mne dostalo do kolen a celkem jistě si hru koupím), remix Darkstalkers (to je prostě dobrá bojovka), Wolf among Us (nic nového, ale pěkné), zklamaly mne hry jako Dust 514 (prostě nudná střílečka), Castle Storm, Assassin's Creed Liberation HD, Flashback... ale jedna hra z těch demíček, co jsem okusil, vynikala. Oddworld: Strager's Wrath je titul, který mi dlouho předlouho unikal, takže při ohlášení HD remixu jsem jen pokrčil rameny. Demo jsem tedy uvítal.





Jeden můj známý má takový hezký slovní obrat, že kdykoliv se mu nelíbí hra, co mu ukazuji, pronese: "Ta hra vypadá zajímavě". Je to slušný způsob, jak mne donutit hru vypnout a dát tam zpátky něco normálního. Oddworld je přesně hra, u které bych nahlas a v dobrém řekl, že je zajímavá. Nijak zvlášť mne nebavila, nijak zvlášť nevyniká, ale prostě je zajímavá.

Pamatuji si, když se tato hra poprvé objevila v časopisech, kolem roku 2004. Pamatuji se, jak se hovořilo o nástupci slavného Abe's Odyssey, jak první screenshoty ukazovaly trojrozměrné domky a prostředí, jako pravý "next-gen", posouvající 2D hratelnost dál. Pak se z toho vyklubala first person střílečka s elementy third person a hra mi zmizela z hledáčku. Neuměl jsem si představit, jak svět Oddworld ponese tíhu zprofanovaných stříleček, aniž by mu to neuškodilo, natož pomohlo.

Další zajímavostí je, že hra byla ohlášená pro XBOX, pro ten první, nefalšovaný. No a já mám z nějakého důvodu pocit, že všechny hry na XBOX byly jakési mdlé - čistě po grafické stránce. Že dominantní barvy jsou hnědá a šedá. Skutečně - když si na originálním XBOXu pustíte první Halo, Unreal 2, Knights of the Old Republic, Deus Ex 2 nebo Fable - všechny hry se přes pokus o barevnost velice často slévají do hnědé šedi - tedy do nejméně hezkého odstínu barev vůbec. Je to takový ten subjektivní a nevysvětlitelný pocit, chápete... I to byl důvod, proč mi tahle konzole dlouho unikala. A s tím i slušná řádka poctivých her.

První dojem z demoverze na Playstation 3 byl veskrze špatný. Nechápal jsem, co mám dělat, jak se hra ovládá a vůbec divně reagovaly joysticky - plus teda všechno na obrazovce je šedo hnědé, odpudivé. Hlavní hrdina nemá nic, čím by na první dojem zaujal, divnej týpek v klobouku s hlasem, který evokuje línost a impotenci. Párkrát jsem někam doběhnul a potupně jsem zemřel.

Hra trpí chybami grafického enginu typickými pro rok 200x - projekce nedynamických stínů jde skrz zdi, polygony propadají skrz sebe, kolize spritové trávy je do očí bijící a tak dále - krásně mi to připomělo tu dobu, kdy jsme se takřka natrvalo rozloučili s designově pěknou grafikou a sledovali jsme design daný limity enginů oné pionýrské doby. Každopádně HD verze vypadá docela slušně, protože mnoho nedostatků řeší díky vysokému rozlišení a lepší filtrací textur, nemluvě o pochopitelně velmi plynulém běhu hry.

Stranger's Wrath mne sice z počátku nebavil, ale tak moc jsem z něj chtěl vymačkat trochu té zábavy, že jsem demo rozehrál podruhé, potřetí a až teprve na počtvrtré mi to začalo v hlavě spínat. Dlouho mi trvalo, než jsem si vnitřně ujasnil, že tato hra nemá vyjma světa nic společného s Abe's Odyssey. Když jsem si začal svět prohlížet detailněji, začal jsem se soustředit na nevšední, cynický humor našeho hrdiny a vůbec všeho okolo. Není to žádná komedie k popukání, ale je to takový ten úšklebek na rtech, kdy vám prostě nepřijde divné šikanovat menší a slabší, aniž by vám to přinášelo nějaké potěšení - prostě jen šikanujete pro šikanu samotnou. A sem tam z nevinných padnou i nějaké ty peníze, proč ne, že jo, účel světí prostředky.

Podivnost hry je tvořena zbraněmi, respektive municí naší zbraně. Jde o různé příšerky - elektrické, zuřivě kousající, smrdící a nosící další adjektiva. Najednou můžeme mít nabité dva typy nábojů a tak podle prostředí a typu nepřátel střídáme to, co s sebou neseme. Není to žádná bomba, ale v tom výsledku je tak překonávání nepřátel vlastně docela nevšední - nejdeme na krev, chceme je spíše zesměšnit, ponížit, porazit na kolena - a teprve pak zabít. Očekával bych, že postupem hry budou zvířátka ve formě munice barvitější a kreativnější. Chvilkami jsem cítil, že by hra mohla konkurovat Alici od Americana McGee, ale bez zaměření na brutální likvidaci v klasickém smyslu slova.

Za velmi vydařený prvek považuji plynulé přepínání mezi third a first person kamerou. Zatímco jadernou akci hrajeme podoomovsku, při cestování se vyplatí přepnout se na kameru za zády, protože hrdina umí v tomto pohledu rychleji běhat a je snažší s ním skákat na větší vzdálenosti. Mám moc rád kameru z vlastních očí, ale tady mne opravdu bavilo se přepínat a vychutnávat si tak svět naplno. Za to palec nahoru.

Zajímavá hra, prostě jen zajímavá.

Dal jsem si ji do seznamu her, které chci prozkoumat hlouběji. Naštěstí doma starý XBOX mám, takže si to dám v originále a uvidíme.

Bonus - na Playstation 3 můžeme nahrát video na Youtube, takže jsem demo rychle projel a můžete se pokochat trochou té nevšední podivnosti.