31. 7. 2014

Herní snob


Při budování mé skromné sbírky jsem měl na paměti jednu důležitou věc. A sice, že nesbírám všechno, žádné raritky. Chtěl jsem vybudovat muzeum, ve kterém by návštěvník (po blíže nespecifikovaném čase) pochopil, o čem hry jsou, čím jsou významné jednotlivé tituly i platformy historicky a nadčasově. Moje zlaté pravidlo bylo, že každou platformu by mělo reprezentovat vždy deset TOP her. Důvod, proč nechci mít v muzeu emulátory či zkrátka neoriginální verze her je rovněž prostý - chci zachytit nejen samotnou hratelnost, ale i objekt hry jako takový - ovladač, konzole, cartrdige - představit divákovi problematiku v kostce. V tom výsledku chci docílit toho, aby každý divák opouštěl muzeum uspokojený v tom smyslu, že si uvědomil, jak moc je současná mozaika počítačových her bohatá, na čem hry staví a z čeho vzešly. Nepovažuji za realistické diváka "převychovat", aby se náhle zamiloval do starých her - ale spíše vzbudit v divákovi určitou úctu ke kořenům, jejich pochopení a rámcové ocenění. Něco ve smyslu, aby si divák uvědomil, že to Destiny, co právě hraje, je vlastně mixem Halo a World of Warcraft, který vzešel z Dooma a Dune 2, které... a tak dále.



V tomto smyslu mne napadlo, že například v Arcadě herně bych mohl dělat průvodce hráčům, předvedl bych hraní starých automatovek a ke každému stroji řekl pár slov zajímavostí. Ale to teď stranou.

Nezávisle na tom jsem se chtěl více a více věnovat činnosti publikační. Bohdan Heblík dostal před nějakým tím pátkem nápad, že bychom mohli společnými silami vyrobit knížku, která by shrnovala podstatné hry historie. Tím jsme se ovšem octnuli na tenkém ledě, protože podobných publikací už několik existuje (např. 1001 Video games you should play before you die) a bylo tedy nutné vymyslet, čím by se kniha odlišovala. Jeden z nápadů, čím by publikace byla přínosná, bylo samotné "kurátorství", samotný výběr "významných" her. Bylo to ale málo a nakonec z knihy v této podobě podstatě sešlo.

Další možností, jak knihu pojmout, by bylo vybudovat databázi klíčových slov - neboli vlastností hry. Napadlo mne, že bych každou hru onálepkoval a pak bych je spojil do obřího pavouka. Výsledek měl připomínat zpracování knihy Velká nástěnná mapa dějin, kdy by čtenář mohl sledovat, jak se které hry ovlivňovaly, jaké elementy se dědily a jaké naopak v toku času umřely, čím byly nahrazeny a tak podobně. Později mne ještě napadlo, že by proudy her mohly být okrajově doplněné i proudy filmů či dějinných událostí - tak by se ilustroval vznik licencovaných her, série Star Wars titulů a podobně. Prolínání médií by bylo součástí takové práce, ale její jádro by bylo v zásadě jenom o tom každou hru nějak charakterizovat a pak umístit do toku času.


Lepší obrázek jsem na internetu bohužel nenašel, ale v zásadě je princip patrný. V levé části je Babylonská věž, ze které pak vzešly různé národy v jednotlivých proudech, které se slévají i rozdělují. V této formě by šlo krásně zpracovat i významené herní mílníky a zaznamenat, která hra patřila do kterého proudu.

Charakteristické nálepky by pak mohly vystihovat v podstatě jakoukoliv vlastnost hry - například žánr, zpracování kamery (first person, izometricky...), nutnost grindu, důraz na příběhovou linii, případně zpracování grafické (spritová, vektorová, polygonová...) a i zvukové. Výsledný pavouk by byl obrovský, avšak po určitém ručním zásahu by se mohly snadno vypozorovat proudy vlivů a to by mi přišlo tuze zajímavé.

Jeden z mých prvních příspěvků k této práci bylo vybudování databáze her, které v roli kurátora považuji za důležité. V zásadě chci říci, že pokud to někdo s hraním myslí trochu vážněji, měl by bezpodmínečně znát všechny hry, které se v seznamu objeví, alespoň podle názvu a stručného popisu, screenshotu. Při budování jsem se snažil obejít svůj vkus a zaměřil jsem se spíše na historickou významnost her. Výsledkem je více než 700 titulů, seřazených dle data vydání, roztříděných do osmi generací, včetně vypíchnutých autorů a primárních platforem. Seznam končí rokem 2005 a to z toho prostého důvodu, že hry data novějšího jsou pro vydavatele potenciálním zdrojem výdělků a chtěli jsme se vyhnout neplacené reklamě (tj. hry z Playstation 3, XBOX 360, Wii a novějších tam nehledejte).

I když seznam není definitivní, už nyní si troufnu říci, že pokrývá 95% toho, co bych od běžného hráče očekával, že bude znát alespoň dle názvu. Je to pochopitelně obrovská porce informací, ale pak jsem nedávno narazil na zajímavý blog Every Game I've finished a trklo mne to. Zmíněný blog je zajímavý v tom, že jej píše hráč, který s hrami začal z mého hlediska až velice pozdě, odhaduji kolem roku 2010. Od té doby dohrál 27 her, převážně na PSP, Vitě, 3DS a XBOX 360. (Ve skutečnosti nevím, kolik je autorovi let a jak dlouho skutečně hraje, to ale není podstatné). Došlo mi totiž, že pro mnoho mladých hráčů je třeba Soul Calibur Broken Destiny tím, čím je pro mne International Karate. První bojovou hrou, která se stává měřítkem všemu, co přijde po ní. Došlo mi, že znalosti, které považuji já sám za naprostou samozřejmost, jsou pro průměrného současného (de facto začínajícího) hráče velká neznámá, v horším případě zbytečnost. A to bych rád změnil.

(Pochopitelně je možné, že jsem nějaký titul v seznamu trestuhodně opomenul, avšak s přihlédnutím k osobním preferencím uvítám, pokud mi třeba do komentářů napíšete nějaké tipy, včetně odůvodnění, proč by taková hra neměla v seznamu chybět. Rozhodující je historická významnost, vliv hry na vývoj ostatních her. Sám musím sebekriticky přiznat, že zejména z hlediska indie scény a flashovek má seznam vážné mezery, takže se nebojte přiložit ruku k dílu).

Když se nad tím retrospektivně zamýšlím, Deník nespokojeného hráče svým způsobem funguje jako osvěta a přibližně 150-200 titulů ze seznamu jsem již popsal, odůvodnil jsem jejich historickou významnost - byť zatím převážně ze subjektivního hlediska.

Spojení mého projektu herního muzea, blogu a knižní publikace je povýšení mé dosavadní práce na zcela novou úroveň. A s tím souvisí i další evoluční krok tohoto blogu.

Dát dohromady seznam her nebyl problém. Popsat je suchopárným textem také není problém, ale to také není nic, z čeho by se někdo posadil na zadek. Abych se skutečně mohl stát chodící encyklopedií počítačových her, je nutné, abych si všechny hry ze seznamu "zažil" - alespoň ty, u kterých je to fyzicky možné. Mít pak seznam, který je vybudovaný a podepřený popisem hráče s empirickou zkušeností, mi přijde mnohem atraktivnější. Zároveň s tím doufám, že během procesu vykrystalizuje důvod takovou publikaci vůbec vydat, protože zatím upřímně nevím, jak takový projekt financovat, kdo bude cílová skupina a v čem je vlastně pointa, ze které by si měl každý sednout na zadek. Cítím, že tam nějaká je, jenom ji dosud nemohu uchopit.

Poslední životní změnou je samotný faktor hraní her. Jest všeobecnou pravdou, že s dětmi v životě má člověk méně volného času v tom klasickém, "studentském" smyslu slova. Hraní her, až do okamžiku, než budu hrát se svými dětmi (a když se dívám na svého tříletého syna, jak hraje velice obstojně Gran Turismo 5, nebude to zřejmě tak dlouho trvat), je pro mne velice vzácnou událostí a nemohu si tedy dovolit plýtvat svým drahocenným časem na to, abych hrál "všechny hry". Na blogu ubyde článků o demoverzích, zmínky o nedobrých či prostě nedomrlých hrách. Nové motto blogu je "Hry, jejichž hraní není ztráta času". Co hra, to perla - a já předložím argumenty, proč právě hraní oné hry je něco, co byste si měli zažít. Proč by ona hra měla být v muzeu, proč by se o ní mělo vědět.

V zásadě budu pokračovat v tom, co dosud dělám, jenom se budu více soustředit na hry, které jsem ještě nikdy nehrál, případně abych si znova zahrál hry, které se mi za ty roky vykouřily z hlavy. I proto jsem založil podstránku Herní fronta, kam si zapisuji hry, které by se měly v mém hledáčku objevit co nejdříve, neboli na co nesmím zapomenout (herní fronta ale nenahrazuje velký seznam na Google Docs).

Takže toliko na výkop další kapitoly tohoto blogu, těším se na vaše komentáře.

P.S.: V několika následujících dnech očekávejte také zásadní změnu designu samotného blogu.