10. 9. 2014

Herzog Zwei


Tak pověst nelhala! Mega Drive má skutečně ve své nabídce hru, která se nemusí stydět za označení "pramáti RTS". Většina lidí si vybaví Dune 2 (1992), fajnšmekři pak Nether Earth (1987), odborníci nejspíše Ancient Art of War (1984), František Fuka doplní Stonkers (1983) (o těch jsem ani neměl tušení!), no nyní musíme k těmto titulům přidat ještě japonskou hru Herzog pro počítač MSX (1988) a nyní popisovaný Herzog Zwei (1989). Autoři Technosoft mi nejsou úplně neznámí, ale spojuji si je zejména s klasickými 2D střílečkami (Thunder Force, Elemental Master, Hyper Duel), nyní jsem zjistil, že měli na starosti docela povedený port 3D střílečky Starblade od Namca pro Sega Mega CD, ale že by se někdy zabývali strategiemi mne ve snu nenapadlo.



Na hře je ale hnedle poznat, že původně mělo zřejmě jít o klasickou raketkovou střílečku, ale místo obyčejných zbraní jsme měli k dispozici umělou řízené jednotky, které tvořily z počátku zřejmě podporu, ale postupem času se hra proměnila v plnotučnou strategii, kde výroba, dirigování a management jednotek tvoří páteř hry. Neboli - i když to tak na první pohled nevypadá, jde opravdu o strategii, nikoliv o akční hru. Ale rychlé reakce se hodí, to je snad jasné.

Stručný popis by mohl znít asi takto: létáte s letadlem, které je transformer, takže se kdykoli může spustit na zem a chodit po svých ve formě robota. Na mapě je několik opuštěných základen plus jedna hlavní. Zničením hlavní základny hra končí. Obsazováním malých základem získáváme více peněz. Za peníze můžeme stavět jednotky a dávat jim vždy jeden rozkaz, který začne jednotka automaticky plnit, dokud jí nedojde palivo a munice. Jednotky můžeme ve formě letadla převážet, ale letadlo samotné má omezené palivo i střelivo, přičemž palivo při převozu jednotek ubývá podstatně rychleji. Palivo i střelivo našeho letadla / robota se doplňuje automaticky v jakékoliv obsazené základně.

Pointou je, že vyrobenou jednotku je možné vyzvednout na libovolné základně, tj. čím blíže k nepřátelské hlavní základně máte tu svou, můžete jednotky na krátkou vzdálenost převážet ručně. Pokud žádnou základnu nemáte, tak s jednotkou nedoletíte moc daleko, takže se musíte spolehnout na to, že umělá inteligence dojde po svých ke svému cíli. Samozřejmě, že když je vaše vlastní jednotka ve štychu, můžete ji z boje prostě odvézt anebo jí dát jiný příkaz. A samozřejmě, že AI je v podstatě velice zoufalá, avšak za to čitelná a po čase se naučíte, co v jaké situaci čekat.


Tohle všechno funguje skrz velice intuitivní ovládání, dva režimy radaru a hlavně díky hře dvou hráčů, kdy máte dost času se spolu učit, jak se hra vlastně hraje. Ostatně to jsem udělal i já. Totiž - i když jsem o hře slyšel básnit mnohokrát, nikdy jsem si záměrně o hře nic zvláštního nezjišťoval. Žádné Youtube videa, žádné návody - chtěl jsem se nechat překvapit. A tak jsem vložil cartridge do konzole, nastartoval a ano, překvapení se dostavilo! Už úvodní obrazovka je trochu zvláštní. Žádné intro, žádný příběh ("oni zlí, my hodní" zabírá v manuálu přesně jednu stránku!), žádné okecávky okolo. Výběr mapy a jedem!

Menu jsou skromná, ale to nevadí.

Valím bulvy.

Upřímně - hry jako Dune 2 a pozdější, jsou ve své prapodstatě akční klikfesty. Sice zde krom příkazu ATTACK a MOVE existuje i komplikovanější metoda ovládání - patrolování, obrana... avšak rozumný hráč se cítí nejjistěji, když kombinuje ATTACK a MOVE a zběsilým klikáním obhospodaří celou armádu. Odtud pak logicky pramení přesvědčení, že strategie v reálném čase nemohou bez myši na konzolích fungovat, protože přece nelze gamepadem ustíhat klikání na desítky jednotek. Ke hrám typu Command and Conquer nebo Warcraft to patří, to není myšleno, jako kritika. Ale také nejde říci, že strategická hra musí být o manuálním posouvání jednotek jedna za druhou. Sám bych řekl - naopak. To je jenom glorifikovaná akční hra! Strategie je o rozhodování, exekuce příkazů je věcí vojáků! Dobrý stratég nedopustí, aby se jeho svěřenci dostali do štychu a pokud už ano, udělá všechno proto, aby je z toho vytáhl. A takový je Herzog Zwei!

Ať už jste kdekoli na mapě, stiskem tlačítka C se dostanete do menu, ve kterém volíme jednotku a její program, neboli příkaz. Cena jednotky se liší podle příkazu. Takže jednotka hlídající jedno místečko je velice levná, kdežto jednotka s příkazem zaútočit na nepřátelskou základnu je pěkně mastná. Příkazů je v podstatě šest, kombinace útočných a obranných variant. Jednotek je k dispozici asi deset druhů a mají mezi sebou dost zásadní rozdíly. Pěšáci mohou šplhat do kopců a zabírat základny - ale jinak nic neustřílí. Motorky jsou rychlé, tanky zase silné, ale jsou zde i vodní jednotky, letecké a protiletecké. A protože všechno potřebuje palivo a střelivo, máme tady i podpůrnou jednotku, která automaticky doplňuje nádrže a zásobníky potřebným jednotkám.

Takže si vyberete kombinaci jednotky a příkazu, stisknete A a jednotka se začne vyrábět. Takže zmáčknete C a jste zpátky ve hře - nyní musíte chvilku počkat. A to je vhodná doba, abychom si něco řekli o jednotlivých příkazech, v čem se liší.

1. BDF-1SD - jednotka stojí na místě a když má někoho v dohledu, zaútočí. Sama se ale nikdy nehne, takže je to obranná pozice. Také je to nejlevnější příkaz.

2. AF-001A- patrolování v malé oblasti místa, kde jednotku vysadíte. Tady bacha - když postavíte jednotku poblíž údolí či propasti - spadne dolů a už se nikdy sama nevymotá. Takže nejvhodnější je vysadit jednotku poblíž základny nebo na větších rovinkách.

3. AT-101 - jednotka se vydá nejkratší cestou k nejbližší základně a obsadí ji. Cestou bude bojovat s libovolnou nepřátelskou jednotkou. Tento příkaz je velice efektivní na krátké vzdálenosti. Pozor - pozemní jednotky nemohou přes vodu, těžké pozemní jednotky zase nemohou šplhat po skalách. Takže je super vhodné nastudovat mapu a jednotky dovézt co nejblíže místu, odkud je k cíli rovná cestička. Jelikož máte ale omezené palivo svého letadla, musíte cestu pečlivě plánovat. Při studiu tohoto příkazu vám nejspíše dojde, že bez zabírání základen (které vám doplní energii při průletu nad nimi) to hrát prostě nejde. Tento rozkaz bude patřit asi mezi nejčastější.

4. DF-FO2A - vylepšená obrana - jednotka bude následovat nepřítele, dokud ho nezničí nebo nezmizí z dohledu. Pak se vrátí na své místo.

5. AT-101H - de facto identický příkaz, jako v bodě 3, avšak nyní naše jednotka ignoruje nepřátele a jde rovnou po základně.

6. BA-001C - opět velice podobný příkaz, jako v bodě 5, ale tentokrát jdou jednotky přímo po krku hlavní nepřátelské základně. Jde jednoznačně o nejdražší rozkaz.

7. PW-SS10 - tento příkaz má k dispozici pouze podpůrná jednotka - v praxi začne kroužit kolem místa, kde ji vyložíte a doplní všem munici a palivo. Leč - musíte ji dovézt na místo určení ručně.

Jednotka se mezitím vyrobila, takže přileťte nad libovolnou základnu (na začátku hry je to jen vaše hlavní báze) a stiskněte A. Hnedle uvidíte, že vaše stíhačka pod sebou něco drží. Takže doleťte, kam je potřeba a pomocí A jednotku vyložte. Ještě, než tak uděláte, zkuste si stisknout C. To vám totiž ukáže, jaký dohled, dostřel a štíty má právě držená jednotka - to se hodí při rozhodování, koho vzít k opravě na základnu, koho obětovat a koho poslat do boje... ale hlavně vám je zde umožněno změnit příkaz právě držené jednotky! A za tento příkaz musíte patřičně zaplatit!

Strategie má tedy několik rovin. Na úrovni mikromanagementu se může vyplatit postavit jednotku s příkazem číslo 1 (nejlevnější), protože v daný okamžik na dražší stejně nemáte. Pak jednotku chopíte do svých spárů a letíte někam, kde je potřeba. Během letu vám ale samozřejmě pořád přibývají peníze, takže až doletíte na místo určení, stisknete C, přídáte nový příkaz (zaplatíte penězi, které jste před chvílí neměli) a hnedle jednotku vysadíte. Když jste v průseru s prachama, tohle může být rozhodující taktika.

Hlavní základna - o tu celou dobu běží.

Na úrovni makromanagementu zase máte dokonalý přehled o mapě a hlavně základnách (stisk C zobrazí také schematickou mapu). Pěší jednotky vyrábějte rovnou po čtyřech kusech (je to otázka několika vteřin) a pošlete je do několika směrů, aby zabraly alespoň dvě nejbližší základny. Pozor - nepřítel může v klidu základny obsadit svou čtveřicí panáčků - takže hnedle po obsazení se vyplatí investovat do nějakých silnějších jednotek s obranným rozkazem. Když máte stabilní alespoň tři základny (to je taková nepovinná rozcvička - na některých mapách jsou mapy už od začátku hry obsazené oběma hráči), můžete plánovat trochu více - jestli jít rovnou po krku nepříteli nebo se pokusit obsadit více základen. Tato globální logika je přímo odvislá od konkrétní mapy - vodní jednotky se chovají trochu jinak, než pozemní... a třeba v druhé mapě je místo vody láva, která zabíjí všechno na dotek. Třetí mapa je zase koncipovaná, jako bludiště, tj. je zde kladen důraz na manuální přesouvání jednotek. Mapa čtvrtá je zase naopak velice otevřená a prakticky nemusíte nikam moc létat...

Co je zajímavé, že náš letoun / robot není pro hru zas tak moc důležitý. Když vám dojde palivo nebo vás někdo sestřelí, tak prostě ztroskotáte a po pár vteřinách se objevíte na hlavní základně - je to tedy hlavně časová penalizace. V podobě letadla tak můžete s protivníkem svádět letecké souboje (tlačítko B střílí za všech okolností - ale pozor, pokud zahynete při převozu jednotky, přijdete o ni!), ale mnohem zábavnější - a mnohdy užitečnější - se proměnit v robota a kydlit pozemní jednotky ručně.

V podobě mecha můžeme chodit kolem - to žere méně energie, ale jsme pomalí, nemůžeme přes vodu a nemůžeme převážet jednotky. Ale za to můžeme kydlit!

Právě ta oscilace mezi makro a mikro strategií je na hře zábavná. Když se situace přestane vyvíjet dle vašich představ, není v zásadě problém ručně vykydlit přicházející vlny nepřátelských tanků, které proti vašemu mechovi nemají skoro žádnou šanci. O co ale přicházíte je drahocenný čas, který byste měli strávit spíše inteligentním rozmisťováním jednotek. Práce se stresem a strategií mi hodně připomíná klasickou hru Z od Bitmap Brothers - netěžíte žádné suroviny, hlavní je jenom čas. A každá promarněná sekunda se dříve nebo později projeví.

To tedy znamená, že hra má překvapivě hektické tempo - zejména při hře proti počítači. Ze začátku jsem se totiž snažil kopírovat nepřátelskou taktiku, ale díky nesmírné rychlosti klikání umělé inteligence jsem prostě nestíhal okoukat nic. Navíc - počítač má od začátku hry trochu náskok - začíná už s několika vyrobenými jednotkami (a podle obtížnosti má adekvátně větší armádu). Takže jsem si navolil hru dvou hráčů a v klidu sledoval chování svých panáčků, abych pochopil, co se ode mne vlastně očekává. Za pár hodin jsem to dostal do ruky a i když se mi ještě nepodařilo počítač porazit, je to opravdu jen otázka času!

Zde se volí typ jednotky, rozkaz a také můžete přepínat mezi dvěma režimy radaru.

Několik faktů - v této hře je naprosto běžné, že o některých jednotkách prostě ztratíte přehled. Menu vám sice ukazuje, kolik jednotek je v poli - ale už nevíte, kde přesně jsou a co dělají. Radar má dva režimy, při tom druhém vidíte na krátkou vzdálenost přehledně všechny své i nepřátelské jednotky - to mi hodně pomáhalo. Ale i tak hrozí, že se nějaký panáček prostě nenávratně ztratí. Proto apeluji, že si nejprve (ideálně při dvouhře) nastudujte, jak funguje umělá inteligence vaší armády. Protože vyslat pěšáky k nejbližší základně není jen tak! Když narazí na řeku, tak ji začnou obcházet a to je přesně okamžik, kdy naprosto ztratíte přehled. Když si ale zapamatujete, že jdou nejprve k jihu a pak teprve k severu, znásobíte svou šanci, že své svěřence najdete, přes řeku manuálně přenesete a pokračujete ve hře.

Tohle je snad jediný nedostatek, na který jsem narazil. Ale je to trochu nefér, protože maximální počet jednotek v poli je 50 a tolik jich vyrobit ani nestihnete, spíš vám je nepřítel pobije - takže zatoulaného vojáčka nemusíte řešit. Pořád ale platí, že ten kdo zná chování jednotek v mapách, nebude překvapený a frustrovaný, že se mu ztrácejí jednotky. Dodám ještě, že vykřičník u našeho vojáka značí nedostatek paliva a munice a že při útoku na základnu se rozbliká SOS ikona, takže víte, co máte dělat.

Pouze ve hře jednoho hráče máme obrazovku celou pro sebe. Jinak je rozpůlená.

Abych to popsal jinak - Herzog Zwei je realtime strategie, kde ovládáme pomocí gamepadu jakoby kurzor myši. Tímto kurzorem můžeme přenášet jednotky v omezeném rádiusu - anebo se spolehneme na umělou inteligenci jednotek. Obsazováním základen efektivně vzato rozšiřujeme rádius našeho kurzoru. Dosah kurzoru se liší také hmotností nákladu. A kurzor samotný je možné použít jako bojovou jednotku s vlastní, omezenou municí. Destrukce kurzoru myši znamená, že začínáme z domovské báze s patřičným zpožděním.

Herzog Zwei je hra, která v principu připomíná Nether Earth (a určitě bylo více her, kde jsme se spoléhali na počítačem řízené jednotky), ale jinak svým unikátním zpracováním patří mezi nejoriginálnější tituly, které jsem v tomto žánru kdy hrál. A hlavně to potvrzuje, že hry pro Mega Drive mají kouzlo automatovek, aniž by muselo jít o automatovky. Hrát tuhle hru dva roky před Dunou 2, by mne výtvor Westwoodu zas tak moc z ponožek nevyzul. Takže neváhejte, projděte eBay a pařte!

P.S.: Před psaním tohoto článku jsem si vygooglil manuál ke hře - vřele doporučuji!