12. 11. 2014

Fire Emblem: Awakening - podruhé


I když se zdaleka nepovažuji za strategicky uvažujícího hráče, tahové hry mne baví a opájen úspěchem dohraných Shadow Wars na nejvyšší obtížnost (která mi přišla vlastně pořád dost lehká) jsem si řekl, že přišel čas, abych se opět podíval na Fire Emblem: Awakening. Prakticky jedinou "pořádnou" hrou tohoto žánru pro 3DS, takže jsem z legrace nastavil obtížnost Lunetic, pochopitelně jednorázové umírání postav a zvesela jsem se pustil do hraní.



Narazil jsem prakticky okamžitě. Pomineme-li prolog, tak hned v první nejprvnější kapitole, v první nejprvnější bitvě, jsem hned v prvním nejprvnějším kole dostal na zadek tak, že jsem se málem rozbrečel. Takže došlo k osvěžení paměti, trochu toho experimentování a našel jsem kombinaci, která mne dovedla k vítězství. V zásadě šlo jenom o to, že jsem rytířovi Frederickovi s nejvyšším zdravíčkem a brněním dal v prvním tahu všechny zbraně a léčiva, spároval ho s princem Chromem a následně se postavil tak, abych na sebe přilákal veškeré útoky, zatímco veškeré ostatní postavy utíkaly do bezpečí mimo dosah nepřátelských zbraní. Protože vyjma Fredericka byla jakákoliv jiná jednotka mrtvá po libovolném jediném útoku.


V druhé bitvě jsem už měl k dispozici vícero jednotek - lukostřelce, koníře a podobně, takže jsem si říkal, že konečně dojde k nějaké té strategii. Situace se ale doslovně opakovala. Jakýkoliv útok byl smrtelný v prvním, maximálně v druhém tahu. Jedině Frederick v kombinaci s Chromem byli schopni přežít i dva útoky. V misi druhé se objevují pevnosti, které je klíčové obsadit a pak se nehnout s místa. S trochou štěstí jsem vyhrál i duhou misi.

Ona "trocha štěstí" je ale skutečně potřeba. I když je herní jádro hry podobné deterministickým šachům, samotné hody kostkou při útocích hrají velkou roli. A při obtížnosti Lunatic bych řekl až příliš velkou. Identické rozložení jednotek, identické pořadí jednotlivých kroků - ale pokaždé jiný výsledek. Trvalo mi asi pět pokusů, než jsem našel optimální strategii a dalších pět pokusů, než jsem měl štěstí v kostkách.

Tento herní styl ale nemám rád. Vadí mi, když se strategická hra podobá hře logické, kde je jenom jedno jediné správné řešení a hráč na něj musí metodou pokusu a omylu přijít. Když je ale logika pochopena a jde proti vám pouhá štěstena? To není strategie, to je vabank. I tak jsem se pustil pln optimismu do třetí mise.


Tam je už ale přesila natolik velká, že i když mi Frederick přežije dva tahy, zemře mi většina ostatních postaviček. Jelikož hraju se zapnutou permanentní smrtí, přijde mi nesmyslné v takovém stavu misi vůbec dohrávat a raději volím restart mise. Ouha - menu Fire Emblemu neumožňuje restart mise ;). Drobná chybička, na kterou bych za normálních okolností nepřišel. Je rychlejší se nechat zabít a loadovat... anebo rovnou celou hru vypnout a zapnout.

Jenže ani hodina snažení v třetí misi nepřinesla kýžené ovoce. Sice jsem přesvědčen, že jsem na správné stopě k řešení, systém náhody je nevyzpytatelný a prostě mám armádu mrtvou dříve, než bys řekl švec. A tak jsem se zamyslel. Co když dělám něco špatně? Co když přehlížím nějakou banalitu, díky které nemohu uspět? Přece jenom je to více než rok, co jsem hru poprvé dohrál na normální (velmi nízkou) obtížnost a ani tehdy jsem nevyužíval absolutně všech prvků.


Zkrátka jsem byl přesvědčený, že Inteligent Systems svou nejslavnější značku ladili tak, aby byla krutě obtížná, ale nikoliv nehratelná! Že když tam existuje možnost "Lunatic + permadeath", tak že jde o volbu, nikoliv výsměch. Dal jsem stranou nějaké to ego. Hru jsem dohrál dávno a jak mi z první mise bylo jasné, na dohrání v Lunatic podmínkách mohu zapomenout. Čistě ze zájmu jsem si položil otázku: jak dohrát Fire Emblem na Lunatic obtížnost s perma-smrtí? (Bez trvalé smrti jednotek si umím celkem snadno představit systém volavek, které se nechají zmasakrovat nepřáteli, zatímco klíčové jednotky vyřeší zbytek).

Ponořil jsem se tedy do hlubin internetu a našel jsem si "Fire Emblem Lunatic guide".

Hned úvodní odstavec mne odrovnal.

Volně přeloženo: Tento průvodce slouží i pro Lunatic+ obtížnost, která je esenciálně identická, jenom vyžaduje více trpělivosti, kvůli nepříznivosti štěstěny. První čtyři mise na Lunatic / Lunatic+ obtížnost prakticky nemají žádnou strategii. Dejte všechny zbraně a léčiva Frederickovi, spárujte ho s vaší postavou nebo s Chromem a doufejte, že pomocí protiútoků porazíte všechny nepřátele.

Na jednu stranu jsem byl docela pyšný, že jsem na tu samou věc přišel sám, neboli že rámcové chápání hry mám dobré. Na straně druhé jsem byl docela zklamaný, že proslulí Inteligent System se poněkud snížili k takto lacinému triku. Ono jistě, po čtrvté misi se vám otevře Outer Realm, ve kterém máte možnost poslat své jednotky trénovat - ideálně samozřejmě do EXPonential Growth mise - a vylevelovat postavy dostatečně na to, aby se hra stala již hratelnou. Hrát na tuto obtížnost bez tohoto datadisku (který stojí pět babek...) považuji za nemožné. Takže jde fakt jenom o to přežít první čtyři bitvy. Uvidím, jestli na to budu mít trpělivost.


Ale to nevadí! Hodil jsem si tam novou hru, hard, perma-smrt a mužského avatara. Už jsem v osmé misi a je to strašná nálož! Hra krásně ukazuje slabiny zmíněných Shadow Wars - tam vám při smrti jednotky mise prostě skončila - Fire Emblem pokračuje dál, ale tuto ztrátu si pak s sebou nesete do konce hry. Takže nakonec se taky snažíte dohrát misi bez smrti jediného vojáčka, stejně, jako v Shadow Wars - ale ten způsob, jak toho hra dociluje, je jiný. Nepřipadám si jako káraný žáček v první třídě, mám regulerní volbu, které nesvedu předvídat následky, ale když už ji jednou učiním, mám její následky napořád.

Rozvíjím nové vztahy, bitevní pole je polem plným romantiky... nové dialogy mne baví, hra pořád naplňuje, i když klíčová linie je pořád jedna a ta samá. Je to krásná hra a všem ji vřele doporučuji. S vypnutými animacemi bych řekl, že jde o chutnou, vysoce hratelnou krmi na cesty v hromadné městské dopravě.

P.S.: Mimochodem také komunita na MiiVerse v mnohém inspiruje, např. kdo dokáže během jedné hry provdat co nejvíce žen a podobně ;).