24. 11. 2014

Starlancer


Herní série Descent je retrospektivně vnímáno trochu nešťastná. Na počátku byla klasická FPS s raketkou - první skutečně trojrozměrná rubanice s možností svobodného pohybu. Parallax software tím otevřeně vystoupili proti špičce v oboru - hře Doom - již v roce 1994, aby ho přebili jeho vlastními zbraněmi. Panáčka nahradili raketkou, místo krve tedy kusy železa a jisker - ale v zásadě to byla nevídaná rubanice s vynikající scifi atmosférou a ztvárněním virtuální klaustrofobie. Descent 2 byl to samé, jako Doom 2 - nové zbraně, nové mapy, ale jinak nic převratného - přesto pořád velká zábava. Descent to Undermountain je spinoff v licenci AD&D (sám jsem hrál jen nějaké demo, no spojení těchto dvou pojmů mi nepřijde zábavný už od pohledu, kdo ví, jestli na to někdy najdu sílu) a pak přišel trochu nečekaně Descent: Freespace, který nás z podzemních tunelů dostal ven do vesmíru, tedy de facto pravý opak toho, co jsme očekávali. Ono Descent 3 nedopadl úplně dokonale a když měl člověk dohraný X-Wing, Tie Fighter, X-Wing Alliance, X-Wing VS Tie-Fighter, Epic, Inferno, všechny hlavní díly Wing Commandera, Privateera a když se člověk nechtěl pustit do další seance Frontiera a toužil spíše po něčem lineárnějším, byl Descent Freespace vynikající volbou. Toho si byli vědomi i v Microsoftu a tak pro novou konzoli Dreamcast přispěchali také se svou vlastní hrou v témže žánru. Starlancer, předchůdce slavného Freelancera.

Psal se rok 2000 a situace se začala zvolna vyostřovat. Microsoft více a více prosazoval hraní na PC (to už od doby Windows 95 koneckonců), avšak konzolový trh byl v tomto smyslu nesrovnatelně napřed. Takže ve spolupráci se Segou protlačili pár svých her (a SEGA se obecně nebála PC portů, následujíce příklad z Playstation), dokud se Microsoft nerozhoupal k vydání prvního XBOXu. Starlancer je přesně onou hrou z vrcholu dvacátého století. Na PC jede v krásném vysokém rozlišení - díky prázdnému vesmírnému prostoru máte k dispozici dost výkonu na 3D modely lodí a hromady efektů - no a na CD se vejde hromada animaček, zvukových samplů, rozhovorů a tak dále. Příklad nastavený hrou Wing Commander 3 byl okopírován již tolikrát, ale přesto pořád funguje. Na vesmírných simulátorech je zkrátka něco magického - a když ve vývoji mají prsty Chris a Erin Roberts - autorská dvojice Wing Commandera, musí vám být jasné, že máte co do činění s něčím extra.

A také že ano!

Hru Starlancer jsem na PC nikdy nehrál, ale na Freelancerovi jsem si trošku ulítl. Bylo mi tedy jasné, co mohu očekávat, když jsem vložil placku do mechaniky. Rychlý loading, mizerné FMV intro (mizerné z hlediska kvality komprese videa, herecké výkony jsou v pořádku), následovaly obrazovky interiérů moderní kosmické lodi, které slouží jako menu či briefing (tento koncept mám moc rád už od dob Mechwarriora 2). Rychle naklikat jméno pilota a hned jsem se hrnul do akce.


Na výběr je několik lodí a celkem bohatá je i nabídka sekundárních zbraní, naváděných raket, bomb, případně dodatečného paliva na turbozrychlení. Nejde o nic oslňujícího, ale jako průřez mezi akční střílečkou a simulátorem je to naprosto dostatečné.

Když jsem se dostal konečně do vesmíru, byl jsem příjemně překvapený grafikou. Výstup přes VGA kabel znamená, že hraju jakoby PC verzi ve vysokém rozlišení, vše je velice plynulé, paleta barev mi vysloveně sedí a vtom výsledku musím říci, že hra vypadá skutečně dobře. Takové srovnání s prvním i druhým Descentem Freespace je na místě - Starlancer se může hrdě dívat do očí této PC klasice, kterou jsem v roce 1999 proháněl na 400 MHz Celeronu s Rivou TNT jen v krapínek vyšším rozlišení. Takže klobouk dolů, na Dreamcasta to vypadá zatraceně dobře.


Náplně prvních pěti misí, jak jsem stihnul za večer ozkoušet, je více méně standardní. Doprovod slabších, likvidace silnějších, zabrání bezbranných zdrojů a tak dále. Nejde o nic spektakulárního, ale doprovodný příběh má slušnou atmosféru a řekl bych, že hra nepřekvapí, ale uspokojí po této stránce dostatečně.


Nejvíce jsem se těšil na implementaci ovládání, protože přece jenom ovládat jednu kosmickou lodičku je brnkačka, ale mít k ruce i wingmany - to bude chtít nějaké dvoj a možná i trojkombinace. A také že ano! Tlačítka L a R slouží k regulaci rychlosti, tlačítka A a B pak ke střelbě primární a sekundární zbraně. Zbylá dvě tlačítka X a Y pak vyvolají maličké menu, kde pomocí čtyř šipek na D-padu volíme cíle, dáváme příkazy spolubojovníkům a předvádíme pokročilejší kejkle s lodí.

V praxi během vesmírných přestřelek následujeme prostě svůj cíl, pálíme co se dá a když jde do tuhého, stiskneme naučenou dvojkombinaci - například X+nahoru znamená "útok na můj cíl", X+dolů znamená "pomoc" a tak dále. V praxi není potřeba o mnoho více. Lodí například nejde rotovat kolem vlastní osy, dokud neaktivujeme rotační režim pomocí Y+L, obdobně pak "úkroky" lze dělat až po stisku Y+R. To je už trochu komplikovanější a velice neintuitivní - ale zase praxe je praxe - v praxi to není vůbec potřeba dělat během přestřelek, obvykle si loď vyrovnávám někde stranou v klidu a pak se vrhnu střemhlav do boje.


Dreamcast mne opět potěšil, jak nekompromisně se staví k portům PC her. I když reálná hratelnost her jako Quake 3 (bez myši a klávesnice) jest otázkou do pranice, hry jako Half-Life nebo právě Starlancer ukazují, že i žánry spjaté s PC plaformou mohou mít své místo i na konzolích, aniž by šlo o nějakou odfláknutou práci. Starlancer je jedna z těch her, která mi v současnosti trochu chybí. Sice se nám blíží Star Citizen a nové Elite, avšak pokud na tyto hry čekáte jako na spasení a nemáte nyní narychlo po čem sáhnout, zkuste Starlancera a vsadím se, že nebudete zklamáni.