4. 12. 2014

Devastators


Moje dětství by se dalo shrnout do několika málo slov. Atari, Star Wars, Indiana Jones, Neverending Story, Rambo, Rocky, Commando, Petržalka, beton a alkohol. Není tedy divu, že jsem k těmto fenoménům odjakživa tíhnul a mimochodem na stránce 28 mého životopisu (který jsem si psal v rozmezí věku 6 až 13 let) najdete nalepený výstřižek z časopisu Filip pro náctileté, na kterém je de facto plakát filmu Rambo 3, s komentářem "tak bych chtěl vypadat". Tomu jsem sice ani tehdy nevěřil, chtěl jsem jen udělat radost staršímu bráchovi, který se tou dobou vážně zabýval kulturistikou - no na druhou stranu nebudu lhát, že by mi Rambo jako hrdina nebyl sympatický. Je to drsný hrdina ze staré školy osmdesátých let a logicky jsem tak i vyhledával počítačové hry s podobnou tématikou. Devastators je přesně jedna z těch her, která esenci zachycuje takřka dokonale, byť bez oficiální licence.



Grafika

Po delší době tady máme hru, která používá zobrazení na výšku. Náš hrdina (a případně jeho dvojče při dvouhře) běží v pseudo trojrozměrném prostředí kupředu a vůči němu přibíhají nepřátelé, najíždějí obrněné transportéry a nalétávají vrtulníky či jiná havěť. Veškeré objekty jsou realizované pomocí spritů, které se dynamicky škálují vůči nám. Hrdinu tedy vidíme pouze zezadu, ale to nevadí, protože se stejně běží jenom jedním směrem. Design misí je tedy klasický tunel, jaký známe i z moderních Call of Duty, takže tomu není co vytknout. I když možná - jedna poznámka - dostřel našich hrdinů je ve skutečnosti dost malý a tak si člověk musí zvyknout na nepříliš realistickou perspektivu, kterou nám grafika zprostředkovává. Přesto na rok 1988 jde o úctyhodnou práci.


Zvuk

Zvuků je k dispozici docela málo - pár samplů, výbuchů, výkřiků, ale nic světoborného. I s přihlédnutím k datu vydání bych čekal trochu více.


Hratelnost

Když se nad tím zamýšlím, tak hra je jakousi variantou na on-rails střílečky. Můžeme běžet pouze kupředu a když nakumulují nepřátelé v dostřelu, zastavíme se a kydlíme. Můžeme také sbírat nové zbraně, házet granáty a také střílet z kulometu. Tlačítko nestačí jen držet - musí se mačkat - což mi v této hře zas tak moc nevadí, není to tak hektické. Samozřejmostí jsou pak úskoky, což připomíná například hru Cabal anebo third-person pasáže klasické hry Contra (odkud mimochodem podle mne pramení hlavní inspirace). Moc hezký detailem je, že naše cesta vpřed skutečně vede k nějakému cíli, že skutečně mám pocit nějaké cesty kupředu a přibližování se k objektu v dálce, to je bezva. Lze se také schovávat za překážky, odpalovat barely s benzínem a podobně. Popravdě mi hratelnost přišla trochu moc strohá, schematická, jakési nezbytné minimum.

Obtížnost

Hlavní záludnost hry spočívá v nevyzpytatelnosti nepřátel. Pokaždé, když potkáte nový typ, nemáte tušení, jakým směrem a jakou rychlostí střílí, takže většinou zařvete. Když pak už naopak nepřátele znáte, jde hlavně o správnou pozici u dolního okraje obrazovky a jako vždy - namemorizovat vlny nepřátel. Udělat první level bez smrti nebylo zas tak těžké, ale třetí povolenou minci jsem utratil už na konci druhé úrovně. Ve dvouhře by to mohlo být vcelku vyvážené a umím si také představit, že se lze hru snadno naučit na dojetí na jedinou minci. Z hlediska hráče - prvničky bych řekl, že má hra vyzývající obtižnost, což je dobře.


Atmosféra

Devastators je jedna z těch her, kterou zub času nepříjemně ohlodal a na atmosféře se to dost podepsalo. Z dnešního hlediska hra působí, jako amatérský parodický pokus ve flashi, který někdo spíchnul o velké přestávce. Zvětšování spritů je dost neomalené, tempo hry je spíše pomalé a i to rambistické řežbení vypadá s odstupem trochu úsměvně. Hru bych chápal, jako dobové příživničení na fenoménu Ramba, jako zajímavý testament, ale celkově je hra po slabé čtvrthodince poměrně fádní. Jednu věc ale řeknu nahlas - tato hra je lepší Rambo, než všechny licencované Rambo hry dohromady. Vážně. Prostě jestli si nějak představuji Ramba ve hře, tak nějak takhle. Sice bych si to uměl představit lepší, ale co už naděláme.

Závěr

S příhlédnutím k faktu, že od doby vydání hry vyšel ještě jeden film a nedávno dokonce ještě jedna příšerná hra, musím uznat, že Devastators na svou dobu velice povedeně zachytávali atmosféru toho, co bych od Rambo hry očekával. Dneska se nad tím ale bohužel nepozastavím a do dvouhry byste mne museli přemlouvat. Hodnotím 559/M.