19. 6. 2015

Legend of Zelda - Majora's Mask 3D


Jsou tomu čtyři roky, co jsem se rozepsal o legendární "dark side of Zelda series", Majora's Mask pro Nintendo 64, nástupce fenomenální Ocariny of Time, která se tak nějak chápe jako jedna z nejvíc zásadních her celé historie. Na konci onoho textu jsem napsal - v roce 2009 - že Majora's Mask mne tolik nechytla, ani jsem ji nedohrál :(. Od té doby se ale hodně změnilo. Od té doby jsem hru nejenom třikrát dohrál, ale také jsem se věnoval jejímu zasazení do celé časové linie série, rozboru symbolismu a hlubší analýze jednotlivých příběhových linek a postav. Není tajemstvím, že hra remixuje grafické zdroje z předchozího titulu, obsahuje relativně málo nové grafiky a oko laika na první pohled konstatuje, že jde o stejnou hru ve stejném kabátě. Že je opak pravdou, to je zřejmě jasné už v prvním odstavci tohoto článku ;). Pro popis samotné hry vás odkážu na původní článek - 3DS verze aplikuje stejné ovládací schéma, jako Ocarina 3D a hraje se pochopitelně zcela lahůdkově. Co se mi ale honilo hlavou, když jsem hru s tříletým odstupem zase oprášil?



Link je mrtvý. A to tak, že úplně. Není jiné vysvětlení. A přesně v okamžiku smrti se jeho duše na okamžik dostane do světa Termina, ve kterém se zhmotní všechny hrůzy, které Link až do toho okamžiku zažil. Je to jako sen, ze kterého se chcete probudit, ale když se probudíte, tak zjistíte, že je absolutní konec, tma.


Link potká všechny známé postavy, ale v jiných rolích. Může, ale nemusí jim pomoci. A protože při každém skoku v čase zpět se všechno restartuje, Link pomáhá jen dočasně, aby svou okarínou vše zase odčinil. Dramatičnost situace během hry kulminuje, z počátku je vám to tak nějak skoro fuk, že pořád vracíte věci do původního stavu. Ale až se dostanete do domečku, ve kterém malá dcerka ukrývá svého napůl zombifikovaného tatínka ve skříni, o kterého má ukrutný strach, že ho nějaký kolemjdoucí hrdina sejme... prostě se zamyslíte. Prostě vás na hra chvilku donutí se zastavit a zamyslet, proč to všechno. Radost a dojetí z osvobození otce ze zombifikovaného stavu je pak trochu hořká.


Já vím, já vím - dá se argumentovat tím, že "ve skutečnosti" se všechno odehraje najednou, protože tak je to psáno v deníku, ale i tak - jak si s tím můžete být tak jisti?

Země Termina - jakože ano, to je hodně symbolické, ale co pak čtyři hlavní části světa, plus hlavní město?

Denial

V hlavním městě se chystají oslavy, jakožto i každý rok - většina obyvatel se chová, jakoby se nic nedělo a vesele staví dál ozdoby, jakoby snad ten měsíc nad jejich hlavami nebyl každou hodinou blíž a blíž. Jistě, že jsou ve městě i "škarohlídi", kteří varují, ale starosta pro zachování klidu preferuje pokračování v přípravách. Pokud Link nakonec ve svém úkolu nakonec uspěje, stejně se to nikdy nedozví a škarohlídi budou pranýřováni. Když ale Link neuspěje, znamená to konec pro celý svět. Dilema?


Anger

Vesnice v bažinách, kterou ovládá král dřevěných lidí, našel domnělého viníka, odpovědného za ůnos princezny. Protože obviněná opice nejen že vinu popírá, ale navíc nabádá k okamžité záchraně princezny, rozhodne se ji král, rudý vzteky, exemplárně potrestat. Link nakonec princeznu najde a osvobodí a tím zachrání i falešně obviněnou opici - ale i tak je prostě smutné, že někdo neposlouchá a zatvrzele trvá na svém, jenom aby si vybil svou zlost.


Bargaining

V horách se nachází goronská vesnice, promrzlá až na kost, což není zrovna něco, co by Goronům dělalo dobře. Link nachází velkého hrdinu Goronů, toho času mrtvého, s jehož duchem promlouvá. Hrdina Goronů udělá všechno proto, aby svůj národ zachránil a žádá Linka o vzkříšení. Jedná se vlastně o sekundární fázi odmítání, když už zloba pominula.


Depression

Když dva mladí čekají dítě a jeden z nich zemře a děti jsou uneseny (v případě vodního národa Zora se bavíme o vejcích, samozřejmě), není důvod k radosti. Link sice nakonec děti zachrání, ale k zastavení konce světa to stejně nestačí. Člověku se až nechce skočit v čase zpátky...


Acceptance

Údolí Ikana je plné padlých, kteří sice každou noc vylezou z hrobů, ale nad ránem se zase poslušně vrátí. Link se naučí jediné nové schopnosti - klonování sebe sama do formy sochy - a získá jako finální odměnu šípy světla.


Final
O teorii, že Link je v této hře mrtvý, jsem slyšel poprvé na kanálu Game Theorist před více než dvěma lety a považoval jsem ji za trochu přitaženou za vlasy, že přece Zelda musí končit svým způsobem happy endem... ono už Ocarina naznačila, že díky cestování v čase dochází k rozdvojení základní linie a jedna z nich ukazuje definitivní konec. Ale že by to bylo opravdu ústředním motivem celé hry?


Jsem čím dál více přesvědčený, že tomu tak je. Zejména po té, co jsem poprvé v této 3DS verzi viděl "true ending".


Umím si představit, že Vojta Franče by si na rozboru těchto symbolů pošmáknul, i když je to náročný úkol...