20. 7. 2015

Mario Paint


Odjakživa jsem tíhnul k počítačové grafice. Už jenom vize toho, že obraz v televizi nepřichází z nějaké antény, ale je generovaný v krabičce položené na stole, mi přišel rajcovní. Člověku to dalo pocit, že je pánem obsahu v televizi, už tehdy všemoceného média. Moje první pokusy na Didaktiku (příkazy DRAW, POINT a CIRCLE) nebyly úplně slavné, také trvalo dlouho, než jsem pochopil atributové barvy (to až když jsem si hrál s assemblerem), leč další logický krok byl na Amize v DPaintu, PPaintu a zejména Brilliance. I pár animací jsem dokonce udělal. Opět vděčnou inspirací byl ručně animovaný TOP GUN, ale to už jsem tušil, že doba Amigy končí. Přešel jsem posléze na Photoshop, ještě později na různé CAD systémy a 3D Studio, což společně v kombinaci s explozivně se rozvíjející 3D grafikou ve hrách dávalo nejvíce smyslu. Bylo super, že jsem si to celé mohl osahat takříkajíc z druhé strany. Jedna věc mi ale utkvěla v hlavě a sice jedenáctý díl pořadu Bad Influence, který jsem viděl zhruba v době, kdy jsem pařil na Amize nejvíc. A klesla mi čelist, klesla. Tolik věcí, co šlo v Mario Paint dělat! Jasně, dneska bych to na Amize naklikal levou zadní, ale tehdy to byl dětský sen! Nějak jsem po titulu intuitivně toužil, no neměl jsem (a nikdo v okolí) SNES, takže jsem si o tom mohl nechat jenom zdát. Inu, nastal ten správný čas - můj syn je ve věku, kdy ho malování v Brilliance moc nebaví pro suchopárnost prostředí a tak se Mario Paint setkal s ohromným úspěchem. A to nejen u mého synka, ale také u mne samotného. Vážně je to super kousek softwaru!



Cartridge samotná umí uložit jenom jeden obrázek s doprovodnou hudbou - vyjma nahrávání na videorekordér prakticky neexistuje jiná možnost, jak svou tvorbu z konzole dostat ven. To uvádím jenom pro kontrast s Game Boy Camerou, která alespoň počítala s připojením k tiskárně... Plus teda ještě zmlsanost optickými myškami, ta kulička je fakt přežitý koncept a i když v zásadě funguje správně, je to občas docela potíž. Toto jsou ale jediné zápory, které jsem na titulu našel. Vše ostatní patří do síně slávy!

I když se Mario Paint dá vzdáleně nazvat "Photoshopem pro děti", případně "dětskou verzí DPaintu", není úplně správné vidět za titulem čistě "pracovní" nástroj. Mario Paint je podobný případ, jako Mario Maker - nelze v něm vidět jen "editor na levely", ale také jeho hratelnou složku, kvůli které po hře toužíte. Kreslící editor tak prošel nintendifikací, kdy je jeho používání zábavné, až skoro téměř hratelné. Základní nástroje fungují přesně podle očekávání, ale čím pokročilejší funkce objevujete, tím více máte pocit, že hrajete jednoduchou minihru s kreslením. Už třeba jenom mazání obrazovky probíhá jedním z snad dvaceti způsobů a je sranda je pozorovat.

Čistě technicky jsem nenašel funkci zoom, což s nepříliš přesnou kuličkovou myškou prakticky vylučuje kresbu pořádného pixelartu. Dále pak jsem nenašel atribut průhlednosti, což je ale podle mne čistě můj problém, který se vyskytuje vlastně jen u vytváření animací, jinak není potřeba. Krom toho máme k dispozici v podstatě plnotučný nástroj na vytváření obrázků a až devítisnímkových animovaných spritů.

Mario Paint obsahuje tunu předpřipravené grafiky, čímž mám na mysli různé tilesety z Mario her a řady dalších, mnohdy fiktivních titulů. Pomocí nástroje razítka lze velice rychle upravit obrazovku tak, že připomíná nějaký level ze hry - a pak do něj vložit hopsajícího Maria nebo jiné předpřipravené panáčky (animaci si ale musíte udělat ručně, což není nutně problém). K dispozici jsou také omalovánky, dokonce jedna opravdová hra na plácání much plácačkou. Všechno má krásný design, i když v porovnání s leckterým free editorem pro mobily je ovládání trochu těžkopádné, to je ale holt daň doby.

Zcela separátně ale vnímám hudební editor, který přes omezení na tři kanály a dvacítku zvuků umí opravdu divy. Bez jakéhokoliv zaváhání jsem složil "Kočka leze dírou" a po chvíli experimentování dokonce "Ovčáci čtveráci", což je zadostiučinění nesmírné. Sám jsem hudebně nenadaný a tak mne intuitivnost tohoto nástroje překvapila. Sice to není Fasttracker, sice to není Cubase nebo jiný sekvencer, ale jako úvod do problematiky hudby? Naprosto dostačující. A samozřejmě, že složenou hudbu lze provozovat během probíhající videoanimace. Úplně vidím ty magory, co si nejprve nakreslili storyboard na papír, pak to scénu po scéně vytvořili v Mario Paintu včetně hudby a každičkou sekvenci nahráli za sebou na videorekordér a usínali tak s pocitem tvůrců animovaných filmů. To byla krásná doba... a jelikož je ten hardware držák, tak je ta krásná doba vlastně doteď ;).

Suma sumárum? U tohoto titulu, byť ne úplně herního, jsem strávil několik příjemných večerů objevováním funkcí a vyráběním animací, jak jde náš syn do školky. Mario Paint je přesně takový, jaký jsem si vysnil a těch pár hodin s ním mne doslova nadchlo. A navíc - seznam her podporující myšku na SNESu je překvapivě dlouhý (byť zároveň dost obskurní), takže jsem si za pár kaček rozšířil obzory i možnosti dalšího rozšiřování. Jednoznačně profit, i když je to ve skutečnosti spíše jen raritka k ukazování návštěvám.

No ale stejně - cywe - myš na konzoli!!!

P.S.: Pohled na krabičku hry ve mně probouzí vzpomínky na krabici od Atari 800 - respektive její zadní část. Taková ta jasně lživá reklama, protože takhle to v praxi skutečně nevypadá - ale ta dětská mysl pak na obrazovce televize stejně vidí přesně tohle!