10. 7. 2015

The Fall


Dlouhodobí čtenáři jistě vypozorovali, že budu-li nucen vyzdvihnout jen jediný herní žánr, který považuji za "prostě nejlepší", půjde o žánr akčních adventur, jak naznačil Another World, Flashback, Black Thorne, později evolucí vylepšený skrz hry jako Prince of Persia, Metroid, Castlevania a s přesahujícím koncepčním vlivem do série Legend of Zelda a tak dále. Prostě systém hry, kdy každá obrazovka obsahuje nějaké tajemství k rozlousknutí, kdy si každou zapamatuji jako samostatnou zkušenost, kdy se dokážu hodiny trápit dumáním nad hledáním řešení... a o to více se pak radovat z vyřešení. Jelikož je obvykle vyžadovaný také nějaký ten akční skill, snoubí se v těchto hrách prostě od každého trošku a výsledkem je pak nebývalá svoboda autorů. Ti se mohou soustředit třeba na příběh, někdy grafiku, no výsledky jsou obvykle dechberoucí. Vzpomeňme na Last Ninja, Shadow of the Beast, Heart of Darkness, OnEscapee, Wasted Dreams... a nyní můžeme přidat The Fall, který na PC vyšel již před nějakým tím pátkem, o něco později i pro WiiU. Takže jsem se na to vrhnul.



V podstatě jsem chtěl popsat jen úvodní zákys, který určuje tón vyžadovaného uvažování hráče. Chápeme se ovládání robotického obleku, který v sobě přenáší člověka - toho času smrtelně raněného a v komatu. Takže se sice hýbeme jak člověk, vypadáme jako člověk, chováme se jako člověk, ale fakticky hrajeme za AI v ochranném obleku. Ve kterém je člověk. Snad neprozradím mnoho, když naznačím, že veškerá dějová linie vychází právě z toho, že robotický oblek se snaží zachránit svého pilota uvnitř sebe a že zápletka stojí na tom, že hráč (tedy já) má lidské uvažování a můžeme překročit tři základní zákony robotiky - ale náš AI svěřenec to samozřejmě špatně snáší.


Ale dobře, máme s sebou svítilnu, můžeme skákat a lozit a provádět základní interakci s objekty a hackovat se do různých zařízení. To není mnoho, ale bude to muset stačit. Na začátku hry jsem se brzy dostal do zdánlivě neřešitelné situace. Sjel jsem výtahem do podzemí, našel jsem dalšího ukřizovaného přežíváka, se kterým jsem mohl pokecat, ale moc mi toho neřekl, protože byl nejen ukřižovaný, ale také v komatu. Mimochodem oceňuji, že veškerá menu a interakce je vizuálně ztvárněna pomocí systémového fontu a několika málo barev, ale to jen tak stranou. O pár obrazovek dál jsem narazil na dveře, které se mi automaticky zavírají před nosem. Na stropě je navíc nainstalovaná střílna, která má automaticky zneškodnit každého, kdo se ke dveřím jenom přiblíží - no naštěstí kanónu došla energie, takže jsem v bezpečí. Ale také ve slepé uličce. Takže jsem začal hrát doopravdy.

Důkladně jsem prozkoumal veškerá zákoutí, našel jsem kus staré pánve a securiťáckou kartu, ale pořád jsem se nemohl pohnout dál. Velkým objevem byla možnost odeslat výtah nahoru, aniž bych do něj musel nasednout. To není nic extra nového, takže jsem na to přišel vlastně docela rychle. Objevil jsem zcela nové patro níže. K mému zklamání jsem ale toho moc nenašel. Jenom potrhlé zvíře schované v noře, kterému na krku viselo cosik lesklého. Jenže k tomu jsem se nemohl dostat a tak jsem bloumal dál.


Hra mi napověděla, že bych měl vylákat zvíře na nějakou pochutinu - to zní sice velmi realisticky, ale v jeskyni se nic jedlého nenacházelo. Narazil jsem dokonce na aktivní světlušky, ale ani s nimi se nedalo nic dělat. A tady někde jsem začal pociťovat ty krásné okamžiky nastupující frustrace, kdy máte řešení přímo před nosem, ale nevidíte ho. A tak jsem začal aplikovat známé "všechno na všechno".

Pečlivě jsem prošel dialog s ukřižovaným přežívákem a dobrou zprávou byla nápověda, že skrz hlídané dveře bych se měl být schopen dostat díky maskovacímu systému mého obleku. Zběžně mačkám tlačítko START na ovladači a procházím si inventář. Maskovací systém skutečně mám, ale zároveň vidím, že k jeho používání potřebuji svolení živého kapitána, který jako na potvoru není po ruce - anebo se aktivuje v případě přímého nebezpečí. V hlavě mi to začalo dávat smysl, potřebuju se dostat do nebezpečí. Tj. potřebuji, aby ne mne začalo střílet to dělo. Jenže tomu vyhořela baterka. Novou baterku bych mohl vyextrahovat z ukřižovaného přežíváka, no ale ten je moc vysoko, k němu se nedostanu, leda ho nějak sestřelit. Jenže mně nefunguje bouchačka...

Logicky tedy ono plaché zvíře v podzemí má v hubě něco, co chci a potřebuju, takže co mu sehnat k snědku v jeskyni plné robotických součástek?


A pak mne to trklo. Přece uvnitř mého brnění je člověk, tj. v tom ukřižovanci je také. Kdybych mohl uříznout řekněme prst nějak... začal jsem zkoumat poctivě pixel po pixelu okolí kříže a hle! Až teprve nyní jsem si všimnul pomalu kapajícího čůrku krve. A od teď to šlo už ráz na ráz. Nabrat krev do pánve, vylákat potvůrku ven, navázat bezdrátový kontakt s onou kovovou věcičkou v její hubě (a tím ji odpálit), sebrat součástku pistole, opravit pistoli, sestřelit Ježíška, vzít z něj baterku, nainstalovat baterku do střílny, spustit alarm, nechat na sebe střílet a... voilá! Maskovací mechanismus se aktivoval! Prošel jsem první tutorialové přestřelky a...

Tohle se mi líbí. Opravdu. Je to klasická procházečka, ale má nové elementy a těží ze svého zpracování - například zmíněný čůrek krve je při běžném rychlém svícení baterkou jen těžko patrný, člověk musí zpomalit a pomalu zkoumat, pečlivě. To je typický rys pro dobré akční adventury - musíte se zastavit a zkoumat. A podle recenzí se celá hra povedla i po příběhové stránce, což z mé kratičké zkušenosti neposoudím, ale laťku atmosféry nasadila hra velmi vysoko. Pro staromilce myslím mohu vřele doporučit!