6. 8. 2015

Powermonger podruhé - krátký dodatek

Takže jsem jsem zakončil minulý článek, nyní navazuji. Na Amiga párty jsem důkladně prozkoumal Amiga verzi této hry a podle očekávání vypadá a zvučí znatelně lépe, než verze pro Mega Drive, leč hlavní předností je rychlost, v tom Amiga vítězí. Jediná věc, kterou bych ale vytknul, je automatické otáčení kamery po 45°, které mi nedává moc smysl. Na Mega Drive můžu otáčení ručně ladit dle libosti, nikoliv pouze jen v předdefinovaných krocích. Asi by se na to dalo zvyknout, no trochu mne to překvapilo. To je ale detail, co hraní po kabelu, přínáší on vytouženou slast? Inu, ne tak docela. První spárování Amig proběhlo po chvilce laborování vlastně bez problémů - nastavit správnou barvu kapitána a hurá do první mise. Na první pohled bylo zřejmé, že mapa je proti hře jednoho hráče odlišná - přibyla jedna pevnost v mořích a od ní cesta na hlavní ostrov. Začali jsme s Předsedou hrát, ale potkali jsme se prakticky okamžitě a tak na nějakou strategii prostě nezbyl čas. Říkal jsem si, že raději počkáme na experta Damiho, který situaci zváží lepší optikou.



Nezvážil.

Dami totiž potvrdil naše první dojmy. Že hra prostě není stavěná na multiplayer a to bez ohledu na zvolenou mapu (včetně té náhodně vygenerované). Jeden hráč se takřka okamžitě dostane do neférově zvýhodněné situace, že má prostě první město blíž, než ten druhý - a od toho okamžiku se hra zvrhává. Dami by to asi svými slovy popsal lépe, můj dojem byl takový, že když už ten multiplayer jakože funguje od dob Popolouse, není důvod ho neimplementovat i do Powermongera. Jenže Popolous byl i v singleplayeru koncipovaný jako přetahovaná dvou bohů a jejich vliv na mapě rostl pomalu; vedle toho v Powermongerovi můžete ovládat celý prostor okamžitě a tím se rivalita obou hráčů vystupňuje příliš rychle, dříve, než je možné vlastně přemýšlet.

Ale to nevadí, furt je to pařba jak víno!