8. 12. 2015

Super Mario Maker


Je to hra? Není to hra? Popravdě Super Mario Maker byla mnou velice očekávaná hříčka, která mi nepřišla slibná jenom námětem, ale také potenciálem. Lidi bez znalosti problematiky by mohli dojít k závěru, že jde jen o nějaký level editor, kterých se na internetu jistě povalují mraky (a je jich opravdu hodně). Jenomže ono to není jen ledajaký level editor. Tohle je Super Mario Maker!



I když se Mario Maker dá vzdáleně nazvat "level editorem pro děti", případně "dětskou verzí DoomBuilderu", není úplně správné vidět za titulem čistě "pracovní" nástroj. Mario Maker je podobný případ, jako Mario Paint - nelze v něm vidět jen "Photoshop pro děti", ale také jeho hratelnou složku, kvůli které po titulu toužíte. Studený editor tak prošel nintendifikací, kdy je jeho používání zábavné, až skoro téměř hratelné. Základní nástroje fungují přesně podle očekávání, ale čím pokročilejší funkce objevujete, tím více máte pocit, že hrajete komplikovanou minihru s kreslením. Jenom mazání obrazovky probíhá jedním způsobem.


Nintendo prochází v poslední době vývojem, který by někdo mohl nazvat střízlivěním. Místo toho, aby dělali další verzi 2D Maria, dali hráčům dar největší - možnost si hry vyrábět. A udělali to skutečně důkladně, dokonce se nebojím říci nahlas, že snad poprvé udělali v Nintendu všechno "správně". Tedy nejen že zužitkovali své letité zkušenosti s Mariem, nejen že zúročili svou schopnost zhratelnit kreativní proces, ale navíc to všechno zabalili do parádního komunitního balíčku, který prostě funguje tak jak má!

Editor samotný je fantastický. Prakticky každý den se vám postupně odemykají funkce, takže z počátku jsem se do aplikace vracel opravdu denně a dumal, co je tam nového. Nové funkce jsou vždy demonstrovány krátkou ukázkovou úrovní a pak je už můžete chytit do stylusu a umisťovat kamkoliv do úrovně. Při designování úrovně můžete dle libovůle přepínat mezi všemi základními 2D styly ze všech Mario her v historii, tedy první a třetí Mario z NESu, dále pak Mario ze SNESu a DS/Wii, což není jen změna grafiky, ale také jde o změnu fyzikálního enginu hry (typicky Mario z první hry pro NES neumí nic držet v rukách). Základní prvky jsou ale pořád stejné a chybějící grafika byla doplněna, takže je možné skutečně hrát "různé hry". Vaší kreativitě není kladen žádný odpor, klidně můžete kombinovat prvky, které jsme v těchto kombinacích neměli tu čest vidět ani v tak dlouhé historii, jakou Mario prošel.


Později se vám odemkne zvukový editor, možnost propojovat více tématicky odlišných místností, plánování cestiček, stín Maria z posledního pokusu o dokončení úrovně a další vtipné nástroje, které z obyčejného Maria dělají Maria na steroidech. Editor je na mnohem vyšší úrovni, než jaký používali v Nintendu a je možné s ním vyrobit i trochu jiné herní žánry, než jen hopsačky. Samozřejmě, že fakticky vzato pořád ovládáte Maria se všemi jeho základními schopnostmi - ale nevšedními kombinacemi všedních prvků můžete vytvářet logické puzzly, labyrinty s chatrnou nápovědou, adventury s jednoduchými dialogy... nebo prostě hudební levely, auto-mario levely či závodní levely ála Mario Kart. Autoři editoru nám umožňují i použít vizuál jiné postavičky, než jen Maria - takže lze běhat za Linka a podobně.

Tohle všechno je hezké, ale proč to, že ano. Je to vzdáleně podobné, jako Twitter. Máte výzvu, máte svou inteligenci a máte score ve formě followerů. Nyní je vaší výzvou je nacpat do relativně omezeného prostoru něco, co vám ostatní ocení tím, že vám dají hvězdičku. Můžete uploadovat naprosté nesmysly, ale k ničemu to nevede. Naopak se můžete inspirovat ostatními a již pár týdnů je online k dispozici více úrovní, než mají všichni Mariové dohromady. Najdete tam skutečně všechno - od klasických úrovní, po chytáky, přes hardcore obtížné věci po legrační kombinace. A navíc si každou úroveň můžete uložit na lokální úložiště a dlouho ji zkoumat, jak že autor docílil tohoto hezkého efektu. Tenhle open-source přístup je skvělý a motivuje k tvorbě.


Krom toho je na disku se hrou uložena celá řada ukázkových úrovní, kde se lze vyblbnout dosytosti v případě, že jste "jenom hráčem". Proces je ale řádně zjednodušený, máte deset životů na deset náhodně vybraných úrovní, s možností získat až tři nové životy v každém levelu (nikoliv ale nad rámec oněch deseti). Jelikož jde o demonstrace funkcí, není divu, že jsou úrovně obvykle velice krátké, ale to vůbec nevadí. Ono to vlastně podtrhuje princip, že v každé úrovni je jedno prokleté místo, kvůli které si pak úroveň pamatujete - v tomto případě je úroveň vlastně jenom tím jedním kritickým místem. Tím neříkám, že tam nejsou i delší kousky ke hraní, ale zároveň to neznamená, že jde o doporučení pro hardcore hráče jenom kvůli těmto úrovním, to rozhodně ne.

Online komunita je ale přesně to, co pozvedává celý titul do nebes. Tak nějak se dá očekávat, že se dočkáte nejrůznějších TOP výběrů, ale dále se dá filtrovat dle lokality, obtížnosti, dle autorů; hra vám automaticky po dohrání nabízí další podobné populární levely, uvnitř úrovní navíc můžete zanechávat vzkazy, vidíte kde přesně zhynuli jiní hráči a jak jsem zmínil výše, upload i download úrovní probíhá velice rychle a bez typických nintendích nešvarů (něco typu FriendCodes), stačí jen sledovat pár oblíbených autorů a máte prakticky do konce života s Mariem vystaráno. Nintendo snad poprvé v životě uchopilo koncept online komunity za správný konec.


Kdysi dávno jsme se rozčilovali nad tím, že s módní vlnou her vyžadující online komponentu hrozí, že si v budoucnosti nezahrajeme své oblíbené hry, protože nepojedou servery. Navrhoval jsem tehdy řešení, že by autoři her po ukončení oficiální podpory prostě vydali zdarma dedikované servery, které by si hráči provozovali sami. Z mého úhlu pohledu naprosto briliantní a čisté řešení, které splňuje funkci technickou i morální. Jak to dopadlo víme. Drtivá většina her s online komponentou prostě padá po pár letech mimo zájem hráčů, takže není důvod se k ní vracet - a když je hra náhodou dobrá, tak je lepší hráče zlanařit na vyšší verzi téhož a dál vydělávat. Zájem udržovat staré hry v hratelné formě i po mnoha letech není v kurzu, protože prostě negeneruje zisk.

Ve výše naznačeném úhlu pohledu mne Nintendo příjemně překvapilo. Překvapilo, že po třiceti letech vývoje Mario her tak otevřeně říká: už nevíme, kam jít dál, dalšího 2D Maria už prostě dělat nechceme. Jiné firmy by nevýdělečné franchisy prodali nebo prostě zařízli, ale my to uděláme správně. Takže nyní si milí hráči můžete koupit oficiální editor a generovat si obsah až do konce zhynutí, my se budeme mezitím věnovat 3D Mariovi nebo něčemu úplně jinému.

Je to vlastně taková smrt klasického Maria. A Super Mario Maker je jeho posmrtný život.

A je to super, ne že ne!

P.S.: Přiložený artbook je taky docela milý bonus, mimochodem.