4. 1. 2016

Star Wars: The Force Awakens


Nebudu chodit dlouho okolo horké kaše a šetřit vyzrazením částí či kompletních zápletek tohoto filmu.

V roce 1977, tedy čtyři roky před mým narozením, šel do kin první díl ságy Star Wars, který spustil poprask. V roce 1986 jsem poprvé viděl epizodu 4 na kradeném videu z rakouského obchoďáku na pirátské videokazetě s dabingem od toho slovenského týpka, co kompletně daboval německé pornofilmy. V roce 1997 šla do kin speciální edice i v Čechách a bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem viděl Star Wars v angličtině a na velkém plátně, jelikož do té doby jsem sjížděl filmy jen v českém dabingu z videokazety (a to přibližně asi tak stokrát). I když moje euforie z kina byla nezměrná, byl jsem si vědom toho, že ten pocit fascinace roku 1977 už zřejmě nikdy nezažiji. To platilo až do ohlášení epizody 1, do které jsem vložil v roce 1999 veškeré své naděje, že poprvé zažiji ekvivalent toho, co zažili dříve narození v Americe koncem sedmdesátých let. Nedopadlo to zrovna valně, co si budeme namlouvat. Uvědomil jsem si již tehdy, že potrvá nejméně patnáct, spíše dvacet let, než se dočkáme epizody 7 (uvažoval jsem o podobném odstupu, jako mezi epizodou 4 a 1). A pakliže i třetí trilogie nedokáže toto kouzlo vyčarovat, budu muset čekat až na epizodu 10, uváděnou do kin někdy kolem roku 2030-2040, kdy mi bude něco mezi padesáti a šedesáti lety. To budu nejen ve věku naprosto nevhodném pro nadšené fandovské slintání, ale také by došlo k tomu, že Star Wars mají více nepovedených, než vydařených filmů - jak chcete být fandou v takovém světě? Takže ano, epizoda 7 byla moje POSLEDNÍ NADĚJE, že se dočkám pravých Star Wars a že si odnesu z kina to, co mne na této galaktické pohádce fascinuje. Něco, pro co bije moje srdce, pro co srší můj lightsaber.



O Star Wars dovedu hovořit hodiny a hodiny. Z prvotní fáze nebetyčného fandovství jsem se vypracoval do fáze fajnšmekra, pro kterého existují POUZE tři filmy a to ještě v non-special edici, kterými vychovávám svoje děti od nejútlejšího věku (s českým dabingem). Nejsem fanoušek expanded universe, nejsem zastánce existence prequelů (epizody 1 a 2 považuji za skutečnou ostudu, trojka je na tom lépe, ale pořád staví na vachrlatém základě), nesleduji komixy, seriály a vlastně ani moc nesleduju hry (s čestnou výjimkou vesmírných simulátorů z devadesátých let, série KOTOR a Jedi Knight), protože já vlastně netoužím po ničem jiném, než po epizodách 4, 5 a 6 (a chtěl bych hru, kde bych za Luka Skywalkera odehrál všechny dějinné události).

Řeknu to na rovinu: naprosto rozumím kritickým ohlasům vůči epizodě 7. Žádný z nich nepovažuji za fatální, ale chápu, že se někdo ozve. Já sám jsem třeba zcela nepochopil postavu Maz Kanata (na to jakou roli v příběhu sehrála mi přišla skoro až zbytečná - ale prý se s ní počítá do epizody 8, tak uvidíme, jestli to přehodnotím), film NEZAČAL znělkou 20th Century FOX a během filmu bylo pár okamžiků, kdy režisér na můj vkus příliš tlačil na fanoušky, aby jim dal, po čem touží. Zásadní bod obžaloby je pak v tom, že jde de facto o remix epizody 4 s příchutí epizod 5 a 6.

A teď se k tomu nějak stavte, když jste oldschool fanda, jako jsem já.

A víte co? Já se k tomu nebojím postavit čelem. Ale ještě předtím budu muset udělat krok zpět, abych získal odstup. Bylo by totiž příliš snadné jen konstatovat, že bezbřehou obhajobou tohoto filmu jen naplňuji svou dětskou vizi, kterou jsem vykreslil v prvním odstavci tohoto textu. To sice pořád platí v prvém plánu, ale nad rámec této nostalgie říkám otevřeně, že tohle bylo překonání mého snu o pořádných Star Wars. Něco, k čemu plánuji vzhlížet dalších 20 let a něco, co budu s hrdostí ukazovat vnoučatům. Proč tomu tak je?

Pomůžu si jako vždy jistou analogií s počítačovými hrami, protože to je přece jenom moje hlavní doména. Když hraju hry, tak si vybírám obvykle takové, které mne baví. S tím, jak her přibývalo, přistihl jsem se po mnoha letech, že se začínám žánrově i stylově vymezovat - že jsem jako konzument spadal do jisté cílové skupiny, do které průmysl investoval hodně peněz a tak jsem měl pořád co hrát a byl jsem relativně spokojený. Postupem času jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že se hry pořád více a více podobají, jako vejce vejci. Ty hry mne pořád bavily, ale narůstal ve mně pocit, že je hraju podle zaběhnutého mustru a nijak se nerozvíjím - měl jsem pocit, že ztrácím čas.

Zlom u mne nastal při hraní hry Witcher 2. V témže roce 2011 se mi narodil můj první syn a je tak nějak pochopitelné, že jsem najel do rodičovského režimu, kdy sice pořád hraju dost, ale musím si více a pečlivě vybírat. Takže si představte situaci, kdy před sebou máte položenou originálku druhého Zaklínače a Skyward Sword. A k tomu jako bonus desítky legendárních starých her koupených z eBaye, které jsem nikdy nehrál. Po čem sáhnout, čemu dát prioritu?

Moje pointa je v tom, že Zaklínač 2 je fantastická hra, která mne baví, až to bolí. Je to naprosto špičkový produkt, kterému nelze nic vytknout a na který se lze dokonale spolehnout, že vám dá to, co od něj očekáváte. Jenže to je zároveň ten problém. O Zaklínačovi vím, že je to hustá pařba. Skyward Sword v témže roce vyhrál souboj o můj čas a pozornost právě proto, že jsem chtěl vědět, jaký bude. Ta touha odhalit něco nového ve mně zkrátka vyhrála.

Je kvůli tomu Skyward Sword lepší hra, než Zaklínač 2? To ani omylem, takhle to nejde chápat! Snažím se jenom říci, že objevovat nové hry (či hry ze současného backlogu) je pro mne zábavnější, než "pouhé hraní" prověřených titulů (které putují do nového backlogu na dlouhé zimní večery).

Když to takhle po sobě čtu, tak to zní skoro až zvráceně, jako plýtvání časem a energií, sám to ale vnímám právě naopak. Ten proces zkoumání a učení se něčemu novému mne baví sám o sobě, i kdyby hra neměla žádný příběh, žádnou grafiku nebo žádný zvuk. Zajímá mne, s čím vším se dá ještě přijít, co koho ještě napadne (či v minulosti napadlo), že by mohlo být zábavné.

Můžete opáčit, že pak bych si měl rochnit v nabídce indie scény, kde to originalitou přímo kypí - ale originalita není všechno. U indie her postrádám důraz na detail, jelikož mnoho indie her je právě jenom tím jedním detailem vyseknutým z kontextu. Mne třeba víc zajímá, jak jinak udělat lze FPS hru, jak jinak pojmout adventuru, jak jinak udělat RPG. Tímto také vysvětluji svou fascinaci Nintendem, které neváhá pro své hry dokonce i vyrábět dedikovaný hardware na míru sobě samotným - od takových lidí vysloveně CHCI vidět, s čím přijdou, ať už je to cokoliv.

Chci vidět vize autorů, hrát jejich procesy v praxi, studovat jejich myšlenkové pochody při návrhu herních mechanismů. Ne se "jen bavit". A to platí i pro ovládání, technické zpracování a i project management. Tohle bádání mne skutečně naplňuje a inspiruje do života.


A nyní zpátky ke Star Wars.

Bez ohledu na mé vlastní představy o ideálním pokračování legendární ságy jsem chtěl především vidět vizi pana režiséra. V tomto kontextu opravdu a upřímně OBDIVUJI režiséra J.J. Abramse, co dokázal.

Je to jistě tím, že poslední bezmála rok svého života pracuji na nové pozici v jedné nadnárodní korporaci a vedu projekt střední velikosti a hodnoty. Za poslední rok jsem se naučil mraky nových dovedností, pochopil život projektu jako takového a že i když je v zásadě pravdivé tvrzení, že "technicky vzato je vše možné", ani s hodně štědrým rozpočtem není realizace skvělých nápadů tak snadná. Napsat si na papír, co všechno má projekt udělat, jak toho docílit a kdo to zaplatí - to je jenom první z mnoha krůčků na trnité cestě, na jejímž konci sice stvoříte přesně to, co jste chtěli, ale nikdo to nebude používat. A tak se na celou věc nesmíte dívat jen skrz svou vlastní optiku geniálního nápadu, ale také skrz optiku těch, kteří mají v konečném důsledku používat plody vaší práce. Pro mne samotného jako šéfa projektu je samozřejmě důležité, aby se naplnila moje vize, ale součástí mé vize je naplnění vizí ostatních lidí, takže zkrátka a dobře nemůže jít o nějakou masáž ega (i když mně samotnému mé nápady přijdou samozřejmě dokonalé). Musím více naslouchat a sjednocovat, než přesvědčovat a tlačit na pilu, což by mne postavilo do pozice ukazování prstem "to oni za to můžou". Výsledek pak ale stojí za to - jsem podepsaný pod něčím, co slouží stovkám lidí a vede firmu k prosperitě.

Představuji si, že režisér Abrams stál v podobné situaci. Miluje Star Wars, dostal možnost natočit epizodu 7, dostal zřejmě dost štědrý rozpočet a pustil se do díla. A mne, jako fandu Star Wars, strašlivě zajímalo, jak se k věci postaví. Protože lehké to rozhodně neměl. Já sám vlastně nevím, jestli je na světě něco obtížnějšího, než natočit další Star Wars. Protože... to přece nejde!

Pakliže drahý čtenáři patříš ke kritikům epizody 7, zkus sám sobě položit otázku, zda by tebou navrhované změny nerozčílily náhodou nějakého jiného diváka, potažmo fandu Star Wars. Čím hlouběji se nad situací zamýšlím, tím více a více docházím k závěru, že to prostě nešlo natočit lépe. A tím nechci říci "buďme rádi alespoň za něco" - naopak! Epizoda 7 překročila rámec očekávání a s úctou se jí podařilo navázat tam, kde epizoda 6 skončila! Jestli tohle není na Nobelovku, tak už nevím.

Dobře, tak teda režisér splnil úkol nejtěžší - nezopakoval fiasko z roku 1999 a ještě udělat spektakulární podívanou, o které se bude mluvit roky a roky dopředu. Půjdu nyní o krok zpátky k prvnímu plánu a zeptám se sám sebe, jestli se epizoda 7 líbila mně, jako hardcore fandovi staré trilogie.

Epizoda 7 "shodou okolností" takřka dokonale naplnila mou vlastní vizi o tom, jak by pokračování takové ságy mělo vypadat. Tedy došlo ke vzácnému spojení, kdy nejen oceňuji fantastickou práci autorského týmu, ale navíc i to, že se trefili velice přesně do mého vkusu (i když jak jsem napsal výše, pár drobností mne trklo). Jsem přesvědčen, že režisér cílil právě na diváky, jako jsem já. Že epizoda 7 navazuje na epizodu 6, aniž by existovaly epizody 1-3, aniž by existoval expanded universe, aniž bych musel znát cokoli z nějakého seriálu či komixu. Epizoda 7 byla šitá na míru těm, pro které jsou Star Wars především:
- rodinnou ságou rodu Skywalkerových
- galaktickou pohádkou plnou málo pravděpodobných, avšak nevylučitelných situací
- přehlídkou krásných efektů ve vesmíru i mimo něj, plným rozmanitých stvoření a designu

A tohle epizoda 7 prostě je. Otevřeně uznávám, že recyklace epizody 4 je trochu laciný způsob, jak se trefit do mého srdce, ale bylo to udělané zkrátka dobře - a to včetně klišé černocha v hlavní roli či silného ženského charakteru. U většiny filmů mám jako divák pocit, že tam takové postavy jsou jenom proto, aby měli feministky či hatefree.cz co žrát. Ale tady k žádným směšným nebo trapným okamžikům nedošlo. Najednou ona recyklovanost získává jiný význam. A víte co? Tohle mne opravdu a vážně baví, za tenhle film bude radost bojovat proti Trekkies a dalším neznabohům. Ono totiž ta recyklace jde vnímat i pozitivně. Novým divákům přiblížil, o čem zhruba tak Star Wars v kostce jsou a zároveň to znamená, že epizody 8 a 9 PROSTĚ MUSÍ přinést něco nového, rozvinout ty náznaky ze sedmičky. Jestliže má očekávání od epizody 7 byla přemrštěně vysoká, tak očekávání od epizody 8 ještě vzrostla a nemohu dospat!

...

Proč se ve filmu neobjevil duch Darth Vadera a neřekl Kylo Renovi, že je pitomec? Síla nebyla probuzená... to krásně podtrhuje myšlenku a propojení vesmíru se Sílou, kdy stačilo třicet let k tomu, aby lidi zapomněli, jejich víra ochabla a možnost promlouvat ze záhrobí byla oslabena...

Historie se opakuje a máme tady multi-hvězdu-smrti - no jo, jenže historie se totiž opravdu vážně opakuje, jak jste si asi všimli...

"Rozbitá" lightsabre Kylo Rena byla evidentně vyrobena z nekvalitních materiálů od někoho nezkušeného, proto připomíná spíše ohnivý meč - jeho výcvik ještě nebyl u konce, jen mladicky neuvážlivě chtěl mít alespoň něco...

Titulky na začátku filmu jen ledabyle vysvětlují, co se stalo za těch 30 let. A mně to takhle přesně stačí! Nepotřebuju vědět detailně, co se přesně stalo a jak. Stačí mi jen vědět, že Luke byl prostě tehdy ještě pořád příliš mladý a prostě to pokopal... (Navíc to vytváří prostor pro spin-off filmy, nemluvě o atraktivní možnosti Han Solo Adventures ze stejného období, kde by byl dán větší prostor pro jeho vztah s Leiou a tak dále).

Star Wars vždycky vzbuzovaly vášně fanoušků, kteří pitvali dílo do naprostého detailu. Nepochybuji, že režisér Abrams vložil do filmu spousty detailů, o kterých předem věděl, že se stanou předmětem diskuzí. Například jeho touha mít ve filmu autentické hlasy a to včetně Obi Wana Kenobiho z epizody 4 (jeho představitel Alec Guinness zesnul v roce 2000) - je důkazem toho, že epizoda 7 úspěšně navázala na fenomén svých předchůdců...

Postava zarputilého post-teenagera Kylo Rena krásně ukazuje, jak vymyslet a zahrát rozmazleného fracka, který nás otevřeně sere, ale zároveň si uvědomujeme, díky jeho os(t)udnému činu z něj může vyrůst skutečný bídák v epizodě 8 (něco, co se Lucasovi nepodařilo s Anakinem Skywalkerem). Kylo Ren je vzteklý a tvrdohlavý a s pubertální zarputilostí udělal všechno pro to, aby se zavděčil svému pánovi, ale jeho pravý čas teprve přijde...

A když jsme u toho - Star Wars vytvořili jeden z nejslavnějších spoilerů všech dob - že Darth Vader je otcem Luka Skywalkera - spoiler obdobné důležitosti se podařilo nyní zreplikovat v jiném kontextu - já o tom hovořím se zatajeným dechem (ani nemám Sílu to tady otevřeně napsat, i když je toho plný internet) a jsem z toho pořád dost dojatej...

A když jsme u toho - Snoke je samozřejmě ekvivalentem Imperátora, avšak jeho hologram je nezvykle velký, copak si tím asi kompenzuje? Navíc ho hraje Andy Serkis, představitel Gluma z Pána Prstenů - vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby byl Snoke maličký zakrslík ála Yoda, který ale nedisponuje Sílou (nejspíš to není Sith) a jenom se snaží probudit schopnosti v Kylo Renovi (do prčic, jak tohle skloňovat?) ke svým vlastním vyšším cílům...

Jasně, spousta výše jmenovaných věcí jsou v tento okamžik pouze má spekulace. Ale právě tyto spekulace mne baví a myslím si, že něco podobného zažívali lidé koncem sedmdesátých let, když se těšili na epizodu 5. (A bylo by super, kdyby epizody 8 a 9 byly svázané podobně, jako 5 a 6).

Jo a byl jsem jediný, kdo byl v sále se světelným mečem (tedy s šavlí). Z kina jsem vyšel v slzách, nahodil tričko s Millenium Falcon a připsal "nikdy nezapomeneme".

Star Wars KONEČNĚ dostali ČTVRTÝ film a já se nemohu dočkat, až o tom budu vyprávět vnoučatům, že jsem na tom byl v kině osmnáctého prosince léta páně 2015!

Jsem hardcore fanda Star Wars a existují pro mne POUZE čtyři filmy (a to pokud možno despecialized).

P.S.: Bylo by super zajímavé, kdyby ještě zemřel Deckard v Blade Runnerovi 2 a Indiana Jones v nějakém dalším filmu. To by byla naprosto dokonalá tečka jediného člena týmu, kterému Star Wars nezničily kariéru ;).