25. 4. 2016

7 Mágů - Brány Skeldalu 3


Oukej, ještě jsem to zdaleka nedohrál, ale nedá mi to se nepodělit. Rovnou předesílám, že miluju klasické Brány Skeldalu. Byl to pro mne titul, který napříč trendu 3D akcelerovaných doomovek (psal se rok 1998) šel cestou klasických dungeonů typu Wizardry a navíc česky. Na hře jsem si skutečně smlsnul a i když si dodnes myslím, že obtížnost soubojů byla chvílemi na hranici přijatelnosti, její logické hádanky, rozsáhlost a atmosféra mne zasáhla do srdéčka šípem amorovým. Druhý díl ve formě jakési adventury mne minul, hrál jsem jen nějaké demo a nelíbilo se mi na první pohled. A tak tedy není divu, že vítám třetí díl pro svůj mobil. Naposledy jsem si takhle užil Legend of Grimrock, kde mi vyhovuje více realtime zpracování; pro mobilní platformu sedmi mágů jsem ale s tahovým přístupem navýsost spokojený.



Četl jsem kdesi kritiku, že hra má primitivní dialogy na úrovni facebookových komentářů a něco na tom samozřejmě je. Sám to nepovažuji za podstatné. Chci těžké souboje, vývoj postav pod kontrolou a hlavně exploring rozsáhlých jeskyní i plání, byť s absurdní či nerealistickou architekturou. Chci si zaměstnat hlavu, oprášit schopnost orientace v 3D prostoru a sem tam se pousmát nad některými milými detaily. Za ty necelé dvě stovky jsem toho dostal vrchovatou měrou (a jak jsem napsal - nejsem zdaleka na konci a sedím u toho každý den chvilku).


Parta, vývoj postav a jádro soubojů není ničím extra zajímavé, snad akorát se mi líbí možnost rozdělení party (což bylo pro Skeldal typické už tehdy) a také se mi líbí implementace bardských písní, to je poměrně originální. Za přednost považuji rovněž spravedlivost soubojů, což je vidět při prvním setkání s trollem na mostě (cha!), kdy je možné relativně snadno exploitovat situaci pomocí útěků z boje, vyspání se a návratu do boje. Mohli bychom vést vášnivé diskuze o tom, zda-li tato implementace byla či nebyla správná, ale upřímně řečeno - tohle k mi k žánru prostě sedí a nedovolil bych si kvůli tomu hru očerňovat. Uznávám, tady ze mne hovoří nostalgie a nikoliv zrovna střízlivý pohled na věc. Nakonec bych řekl, že souboje jsou naprosto klasické a tím jsou v dnešní době zajímavé ;).


Postavičky jsou rovněž zpracovány klasicky. Popravdě jsem očekával trochu detailnější tvorbu na samotném startu hry, například bych uvítal volbu více portrétů postavy. Je to naprostý detail, ale pokud si vybavíte například Eye of the Beholder, tak víte, co mi tady chybí. Zvyšování vlastností má na hru patrný vliv a jak nabíráte do party další mágy, přirozeně vyplynou specializace. Přidejte si hudební nástroje, jako vedlejší náplň soubojů a díváte se na hezký a uhlazený systém. Není originální, ale funguje bezvadně, co na něm měnit.


Jestli je ale na hře jedna jediná věc, ze které jsem nadšený, tak je to způsob cestování. Miluju totiž ono klasické kobkaření, kdy objevujete neznámá zákoutí jeskyň či lesů, ale nesnáším opakované průchody stejnou lokací. U her s malou rozlohou (jako je třeba Dungeon Master a Legend of Grimrock) to ještě jde snést, protože jsou navíc v realtime a odsýpá to tedy svým tempem. Ale u her typu Wizardry, mne opakováné průchody začaly časem prostě nudit. 7 Mágů přináší do žánru jednoduchou, ale fantastickou featuru, kterou budu ode dneška povinně vyžadovat od všech krokovacích dungeonů.


Stačí totiž level projít jenom jednou, tj. o exploring člověk nepřijde. Ale pak lze přepnout na mapu a prstem ukázat, kam se má družina v rámci objevené oblasti přesunout. Hra samozřejmě dbá na to, aby se na dané místo skutečně dalo dojít a jsou-li v cestě nepřátelé, nelze se jim tímto způsobem vyhnout. Já jako hráč tak mnohem efektivněji vedu družinu k vítězství. Díky tomu je lhostejné, že je leveldesign architektonicky vzato absurdní (což je opět jenom typický znak žánru a mám to takhle rád), protože v lokacích trávíme tak akorát času, než nám začnou lézt na nervy.

7 Mágů, přestože nejde v jednotlivých bodech obhajoby o zázračný kus softwaru, má vyšší hodnotu než prostý součet jeho prvků. Jde o modernizovanou podobu žánru pro rok 2016, hraje se oldschoolově, ale s newschoolovými vychytávkami - což je samo o sobě malým zázrakem. Tohle se skutečně povedlo dle mého gusta a vsadím se, že jde o vynikající volbu i pro naprosté nováčky v žánru. A za to skutečně děkuji! Další díly by se mohly ale ozvláštnit ještě více - příběhově, soubojově i roleplayingem. Ale to chce čas, jistě. Držím palce!