27. 4. 2016

Virtuální realita za babku


No nekupte to, když to stojí na eBayi dva dolary! Obálka dorazila domů, chvilka laborování s papundeklem, ovázat gumičkou a voilá! Jak jde ta technologie kupředu! Živě si vybavuji, jak jsem někdy kolem roku 1996 v Renacu zkoušel žhavou novinku - virtuální helmu VFX-1. A dneska? Kousek papíru a průměrný mobil zvládne stejnou práci a to ještě v nesrovnatelně vyšší kvalitě. Kde se to zastaví?!



Řekněme, že konečně přišel ten správný čas, že VR je skutečně "next big thing". Pornoprůmysl reaguje - videa s nízkým rozlišením, připomínající první GIFy stahované z tehdejší "big thing", tzv. "Internet" - jakoby kopírují vědeckotechnickou revoluci - nejprve nesmělý lowres, později HD, pak VR. Jeden zásadní rozdíl tady ale je. Projekty jako Oculus jsou finančně příliš drahé na to, aby se začaly masově šířit. Pochopitelně, že Google Cardboard je jenom pacičkou pro štěstí ve srovnání s plnotučnou VR, ale ve skutečnosti to stačí na to, abyste si udělali o možnostech VR svůj vlastní obrázek.

V jednoduchosti je krása!

V tomto smyslu hraje tento neohrabaný kus lepenky naprosto zásadní roli v této vědeckotechnické vlně - feedback od milionů uživatelů je hodnotnější, než reakce zlaté mládeže. Potenciál VR začíná krystalizovat v celé své kráse. Videa, hry, porno, vzdělávání a zcela nová větev produktů - díky nesmlouvavé dostupnosti se o VR můžu pobavit s jakýmkoliv týpkem v hospodě a nahlas přemýšlet o možném využití, aniž bych byl za podivína.

Google Earth je díky VR naprosto kulervoucím zážitkem!

Testovací aplikace skutečně demonstrují základní funkce bez větších ambicí. Psal jsem to už několikrát a napíšu to znova - VR mi přijde ve stávajícím konceptu jako nevhodná pro klasické herní žánry, ale například walking simulátory a různé experimenty by mohly vést ke zcela novým druhům hraní. Rozumím tomu, že zahrát si nějakou střílečku s pořádnou helmou má svoje grády, ale je to celkem (pohybově) náročná zábava, vhodná pro kolotočářské sešlosti, ale že bych si uměl představit masu hráčů poskakujících po pokoji hrajících Call of VR Duty, to zase ne.


Přestože jde o technicky minimalistické řešení, jakmile jednou zaostříte očima a poprvé zachytíte kouzlo VR, dostaví se skoro jistě wow efekt. Jako každá jiná technologie, VR s sebou přináší spousty novinek a možností, ale také spousty nedostatků a limitů. Je jenom na nás, jak dokážeme nedostatky proměnit v přednosti a pomoci tak globálnímu šíření VR.

Jestliže toto je výsledek firemní kultury Google, která dovoluje zaměstnancům hledat řešení pro neexistující problémy, tak tleskám. Tohle se mi zamlouvá. A to magnetické tlačítko je fakt vychytávka na entou!