31. 8. 2016

Report z Amiga Old School Tanks Furry party 2016


Záleží na tom, jak to chcete počítat. Lotus 2007, Worms 2010, Body Blows 2011, Banshee 2012, Hired Guns 2013, Chaos Guns 2014, Skidmarks 2015, Tanks Furry 2016. To máme osm akcí v průběhu devíti let. Další rok bude zkrátka jubilejní, bude to deset let od počátku našich pravidelných srazů. To, co původně začalo jako domácí párty s Amigou a dalšími strojky u mne doma (a to mám na mysli dobu dlouho před "celorepublikovým sletem u Josky v roce 2007"), přerostlo v událost, o které se mi ani nesnilo. Vždy jsem obdivoval staré fotografie z akcí jako XCOPY párty, Resetkání, Bytefest nebo Praseparty - a ani ve snu by mne nenapadlo, že se jednou stanu pořadatelem něčeho v podobném rozsahu. Největší pařební akce roku!



Letošní ročník ukázal, že Amiga pořád přitahuje mladé i staré, hráče i nehráče. Účast byla nebývale vysoká a to ve srovnání s veleúspěšným loňským rokem. Nevím, jestli je to jenom tím, že jsem začal chodit na Facebook ;), ale zkrátka - tohle byl masakr. Dokonce jsem začal uvažovat, že na příští rok seženu větší prostory - proč ne zase v Papírnách, jako kdysi - kdybychom si pronajali jenom na víkend jeden sál. A už to bude fakt chtít návštěvní knihu!


Rád bych touto cestou poděkoval všem. Jak starým známým, kteří pomohli tohoto ducha vytvořit, tak novým tvářím, kterých bylo opravdu hodně a ze všech věkových kategorií. To bylo úžasné!

Herně? Co vám budu povídat! Tanks Furry se poměrně uchytili. Jedinou nevýhodou se jeví malý počet map pro hru čtyř hráčů. Když to pomineme, těch několik hodin, co jsme poctivě proháněli tančíky na zdi, se určitě dá nazvat megazábavnými.


Velice se mi líbila zadní stage s CD32, kterou obsluhoval Jay Tee a pan Trumpetka (nebo Pistolka, pořád si to pletu) (možná to byl pan Portmonka?). Pařilo se jako o život, Chaos Engine, Simon the Sorcerer (dostal jsem se letos ale jenom do třetiny), Banshee, to vše na malé, barevné CRT televizi Tesla - tak to má být!

Přední stage s projektorem jsem si zabral já, Předseda a Dóďa. Rozbalili jsme naše krásky - Předseda jako vždy pečlivě připraven, vysázel modely tanků na kapotu stroje - a hned jsme se začali bavit o tom, co si zahrajeme. Volba padla mimo jiné na Great Courts 2 - hra, která byla téměř ztracena těsně před dokončením v roce 1996. Historka pokračuje v roce 2016, kdy se podařilo oživit a otevřít harddisk a data po těch letech zachránit. Překvapilo mne, že hra vypadá skutečně velice dobře, ale zábavná mi popravdě moc nepřišla. To bude asi tím, že tenis mne obecně nebaví - ale duch doby na nás dýchl dokonale.


Potěšila mne také návštěva veleváženého pana Kunilinga, který mne zasvěcoval do Megalomanie a musím říci, že ta hra mne překvapila ty jo! Nějak jsem ji vždycky považoval za naddimenzovanou strategii pro magory a ono se z toho po těch letech vyklubala ... zábavná naddimenzovaná strategie pro magory! Do tajů mne uvedl DaMi, stálice akcí, takže teď už konečně chápu, jak se to má asi tak hrát.

Nováčci se nedali zahanbit. Jejich Amigy se skvěly čistotou (a to jely až z Plzně, někdy i dále) a bylo nádherné vidět, jak se s možnostmi tohoto stroje lidi seznamují každý po svém. Dále mne potěšili návštěvníci s Čivavou bez Čivavy, kdy jsme si dali do těla v Sensible Socceru, ale také ve Wiz'n'Liz, prohnali jsme na zdi Walkera a během noci jsme zapojili na protější zeď druhý projektor a hrála se Duna 3.


Na nádvoří před Starou Školou se už prostě nemohlo vejít více aut, návštěvníků přibývalo a celá noc z pátka na sobotu byla drsně propařená, atmosféra by se dala Šlachou krájet!

Sobota byla přeci jenom klidnější, spousty lidí odjelo (jako třeba FCI, se kterým jsem vůbec nestihl pokecat!), takže jsem se věnoval chvíli české hře Rebel (takový klon Warlords, zkusím o něm napsat), chvíli jsem zkoušel Wing Commander (na Amize si ho nepamatuju, hrál jsem ho jen na PC ve své době) a ukázal jsem také emulátor SCUMMVM a Lands of Lore a pár dalšími tituly.


A Lasice? Tenhle držák party nejen dovalil sud, ale také originálku Black Crypt, kterou rozehrál a poctivě vařil několik hodin. Není bohužel v mých silách, abych udržel v paměti všechny lidi, všechny ty Amigy a všechny ty parádní hry, co se kolem mne hrály. Bylo to prostě velký!

Noc se soboty na neděli byla velice poklidná a ráno jsme se sbalili ve vší počestnosti. "Kurnik, bylo to nějaký krátký, vůbec jsem si nezahrál", prohlásil kdosi.

A měl pravdu.

Tak za rok!