15. 8. 2016

Star Fox Adventures


Bylo to až někdy v roce 2007, kdy jsem si ke svému tehdy zbrusu novému Wii pořídil GameCube příslušenství, tedy memory kartu a gamepad (na který dodnes nedám dopustit). Hlavním důvodem byla pochopitelně Zelda, přesněji řečeno vynikající Wind Waker. Jelikož jsem do té doby nikdy GameCube neměl, začal jsem pochopitelně pátrat po dalších peckách tohoto stroje. Krom Eternal Darkness, Battalion Wars, Metal Gear Solid Twin Snakes, Mario Kart Double Dash a Metroid Prime jsem došel ke hře Star Fox Adventures.



Hra mne okamžitě zaujala a jal jsem se ji hrát, jako o život. Tento klon Zeldy je spíchnutý mistry RARE totiž vyčnívá z konkurence na mnoha úrovních. Když jsem hru poprvé zapnul, fascinovala mne grafika, kdy jsem nemohl uvěřit tomu, že tenhle nádherně barevný obraz generuje Wii, respektive GameCube. Hra byla chvílemi natolik působivá, že jsem měl chvílemi pocit, že se dívám na nějaké rané tituly z XBOX 360. Perfektní stínování, kožíšky zvířátek, dokonalá plynulost, detailní textury a takřka žádné loadingy. Prostě jsem hře tak trochu propadl.


No jo, jenže pak přišly tuny dalších her pro Wii, Resident Evil 4, Super Mario Galaxy, Ghost Squad... a já se prostě rozhodl, že abych zvládl ten příval her, že odložím tyhle GameCube pecky na někdy příště. Někdy, až bude čas...

O deset let později...

O deset let později se můj syn, tehdy ještě tříletý, začal enormně zajímat o svět Nintenda a vedle mírumilovného Maria a Yoshiho to byl právě Star Fox, který ho zaujal pro svou akční složku, kde se může kluk patřičně vyřádit a nemusí si připadat hloupě, pew pew pew booom! Takže jsem pořídil Star Fox pro SNES, Star Fox pro Nintendo 64 a nyní přišel čas podívat se na něco komplikovanějšího. Vytáhnul jsem ze skříně Wii, vsunul prťavý disk se Star Fox Adventures a řekl jsem si, že jde o vynikající příležitost, jak spolu trávit čas. Syn bude hrát a já mu budu překládat texty a radit.


I když jsem tomu moc nevěřil, hře jsme nakonec propadli oba dva a zhruba po dvou týdnech jsme se dostali do půlky hry, kdy jsme si dočasně odložili, jelikož čekáme na nový kabel ;). Ale i tak to byly dva týdny takřka denodenního hraní. Společnými silami jsme se dostali daleko za místo, kam jsem se před téměř desíti lety dostal, takže jsem získal dost informací na to, abych o hře konečně něco napsal.

I když na druhou stranu - ono toho není moc co psát nového. Je to klon Zeldy a je udělaný výtečně. Ovládání je na jedničku (inventář na C-sticku funguje lépe, než bych si byl schopen připustit) a myslím, že podtrhuje filozofii Nintenda a potažmo i RARE. Totiž jde opravdu o to, co přesně ze hry chcete mít. Většina her pro Playstation 2 (z té samé doby) využívala dva joysticky k chůzi a rozhlížení se. Nintendo vedle toho od dob Nintenda 64 preferovalo vždy jen jeden joystick k chůzi a pro zjednodušení jenom jediné tlačítko pro srovnání kamery. Výsledkem je přístupnější hra, ale zároveň to vyžaduje citlivý design levelů, aby hráč neměl pocit strádání nad chybějícím druhým joystickem. GameCube samozřejmě druhý joystick obsahuje (a nyní i new3DS), přesto není využíván k práci s kamerou. Tlačítko na kameru používáte často, ale je to tak pohodlná technika, že vám to za chvíli ani nepřijde. Koneckonců, mnozí tak hrajeme Monster Huntera dodnes. Je to vážně velice rychlé.


Příběh hry je myslím jediná zásadní slabina titulu. Svět plný podivných dinosaurů a jejich lokálních problémů zkrátka nepodtrhuje charakter Star Foxe a jeho činů. Nemáme ani k dispozici pistoli, takže všechno řešíme mlácením multifunkčním klackem, což je sice na jednu stranu zábava, ale atmosféře to moc nepřidá. Mysticismus přidává přítomnost liščí dívky Crystal, hlavní záporák je prostě generál ještěr... vlastně motivace hrát není daná hlavním příběhem, ale spíše mnoha minipříběhy, kdy Star Fox pomáhá jednotlivcům i klanům, zachraňuje děti a opravuje rozbité struktury.

Hra dobře střídá náměty úrovní, takže jsou zde střílecí pasáže, závodní pasáže, dialogy, obchodování, zkoumání i bloudění. Co deset minut vás překvapí nějaký drobný milý detail, nečekaná vychytávka, avšak díky nízké obtížnosti jdete pořád a rychle kupředu. Popravdě - na začátku hry je člověk trochu zmatený a neví, co má přesně dělat, takže by mne vůbec nepřekvapilo, kdyby se část hráčů nedostala přes úplně první level. Ale v druhém levelu už dostanete do pracek hlavního hrdinu a jakmile si zažijete trochu přiblblou atmosféru dinosauřího světa (např. Star Fox přiletí raketou, ale jinak všude musí chodit pěšky), hra přestane klást odpor a stane se velmi zábavnou.


Později ve hře taky zjistíte, že RARE inovovali klasickou Zeldu pomocí alternativního inventáře. Stejně jako Link, i Star Fox nosí po kapsách různé předměty. Ale rozdíl je, že takové ty hlavní artefakty jsou v této hře zapracované mnohem ladněji. V první třetině hry získáte spojence - malého dinosura, kterému přezdívám "Pes". V Legend of Zelda bychom měli prostě lopatu a s ní bychom zkoumali obsah světa pod drny posekané trávy. Ve Star Fox Adventures pejsek chodí za námi a když ho krmíte houbami, může pro vás dělat všelijaké kousky - jako třeba hrabání do země, přinese nedostupnou věcičku a sem tam pronáší vtipné hlášky. Stejně se pak chovají i další elementy, jako vylepšení bojové hole (která poslouží i jako kompaktní jetpack). Hra se hodně spoléhá na kontextovost a jde jí to výborně. A nezapomínejme na plynulý tok času a tedy i změnu denního a nočního režimu!


Člověk si položí otázku, proč Nintendo nevrátí právě tento tiul na WiiU nebo NX, ale odpověď je zřejmá - RARE koupil a potopil Microsoft, takže máme smůlu. Není to poprvé a zřejmě ani naposled, co Microsoft zničil franchisu. Naštěstí tady máme milou vzpomínku na hru, kterou byste si neměli nechat ujít, pokud máte rádi Zeldu.