17. 8. 2016

Star Fox Assault


Další hra z GameCube, která mne ve své době naprosto minula. Nikdy jsem nebyl extra fanda Star Foxe, ale nyní, jak jsem nedávno zmínil, je motivace ke hraní daná zájmem mého syna, takže jsem s radostí oprášil druhý gamepad a pustil se do díla! Star Fox Assault pokračuje v nastolené tradici stříleček, avšak nabízí mnohem více variability. I když hru vyvinulo Namco, mám podezření, že použili stejný engine, jako RARE ve Star Fox Adventures, kde se rovněž vyskytuje několik velice podobně vyhlížejících létacích pasáží. Ale nelétáme jen ve vesmíru, kdepak!



V prvé řadě musím vyzdvihnout grafiku hry, protože je jedním slovem skvělá, druhým slovem plynulá a třetím slovem barevná. Vlastně hra vzdáleně připomíná pecky od studia Treasure, jako třeba Sin and Punishment, ale tempo je pomalejší, hratelnost taktičtější. Systém bodování je založený na nepřetržité šňůře zásahů a máme možnost se bránit urputnou rotací naší lodičky. Dosud nic extra nového, ve srovnání se Star Fox 64.


Avšak za velice vtipné považuji, že stejné ovládací schéma je aplikované i na tank a dokonce i v sekcích, kdy chodíme se Star Foxem po vlastních tlapkách (kovově dunících, pochopitelně). To je myslím největší novinka - scény, kdy můžeme po úrovni svobodně běhat kam chceme, připomínají trochu zjednodušenou third-person střílečky. Mapy jsou poměrně velké a členité, nezřídka se člověk ztrácí a díky časovému limitu je to někdy k vzteku - ale nic zásadního.


Největší bombou jsou pak úrovně, kde si můžeme vozidlo zvolit a tím pádem přepínat také mezi různými částmi bojiště. Nejlépe to vynikne při útoku na nějakou kosmickou stanici, kdy můžeme v našem Arwingu létat a bombardovat zvenčí (a asistovat ostatním pilotům letky), ale také přistát uvnitř stanice a čistit nepřátele ručně po svých. Star Fox Assault evokuje hry jako Battalion Wars, pod ruce se nám dostává kompletní bojiště a nikoliv jen tunel k vystřílení. Díky tomu jako hráč nemám pocit, že hraji jen graficky vylepšenou verzi téhož (tento komentář je padnoucí na SNES a N64 verze), ale opravdu nextgen mutaci, která voní novotou, ambicemi, vizí a to při zachování klasické hratelnosti.


Bossové jsou rovněž poměrně vyvedení - remixy starých známých jsou dle očekávání prima, ale je zde také celá řada nových minibossů s relativně originálními koncepty. Úrovně jsou obsahově rozmanité a zapadají do světa Star Foxe, rozšiřují jeho univerzum a přidávají nové charaktery a podzápletky. Jistě, od střílečky člověk příběh moc nečeká, ale nelineární průchod hrou je zkrátka možný a člověka potěší, že postavičky berou tato fakta na vědomí během rozhovorů.


Posledním hřebíčkem do rakve nudy je pak samozřejmě multiplayer až pro čtyři hráče, kde máme svobodu ve volbě mapy, postavičky a několika málo nastavení. Důležité je, že volbou mapy také volíme, jaké stroje budou k dispozici. Jsou zde čistě letecké přestřelky, ale také je zde možnost honit v tanku pobíhající lišku, zatím co žabák vše kontroluje ze vzduchu. Bohužel je multiplayer pouze ve formě deathmatche, pořád nechápu, proč zde nejsou žádné prvky kooperace. Vždyť během kampaně spolupracuje celá letka, proč nedat tuto možnost hráčům?


Star Fox Assault není vysloveně "must have" hra, čistě kvůli tomu, že její náplň je vlastně docela primitivní, i když kvalitativně není mnoho co vytknout. Jako pokračování série jde o dobře navazující titul, ale samo o sobě zde není mnoho o co stát. Bez zajímavosti není i to, že jde o poslední velkou hru této franchisy. V roce 2006 (tedy pouhý rok po vydání Assaultu) jsme se dočkali Star Fox Command pro DS, který rozhodně nebyl špatný, ale nedokázal vzbudit více nadšení. Takže až teprve nyní s novým Star Fox Zero pro WiiU můžeme hovořit o oživení značky s desetiletou přestávkou. To chce oslavit!