13. 11. 2016

Severed


Před více než rokem jsem se měl tu možnost potýkat s indie hrou Guacamelee od studia Drinking Box. Hra se mi zamlouvala pro humor, grafickou stylizaci a pro klasickou metroidvania hratelnost, i když byl hra veskrze povrchní a krátká. Hra Severed na první pohled pochází od stejných autorů, ale místo tradičního žánru se setkáváme s krokovacím dungeonem, kterých zas tak moc nemáme, kor na přenosné konzole (viz časký The Keep). Je to ale podobná situace, jako s Guacamelee. Je to krokovací dungeon light.



Není to tak dlouho, co jsem si na mobilu užíval 7 Mágů a ještě jsem ani pořádně nedohrál Legend of Grimrock 2 a už se na mne valí další dungeon. Žijeme v krásné době. Rozhodování mezi Albionem na cesty (v emulaci na GP2X) a Severed nebylo snadné, nakonec vyhrála přístupnost ke hře samotné. Neměl bych ale psát ve stejném článku o stálicích jako Dungeon Master a zároveň o jednohubce Severed. Jakýkoliv pokus o srovnání s libovolnou klasikou žánru (včetně těch novodobých) dopadne pro hru bídně. Ale je to prostě dungeon light, možná dungeon ultralight. A má pár dobrých nápadů.

Třeba se mi líbí atmosféra celého světa, která si vysloveně říká o mnohem komplexnější a epičtější dílo. Za těch sedm hodin jsem si ke světu hry vybudoval náklonnost a opravdu by mne zajímalo víc. Hlavní hrdinka se probudí na začátku hry s mlhavou myšlenkou, že musí osvobodit svou rodinu ze spárů starobylé legendy, ale tato banální zápletka je podávána vlastně velice temně a smutně, vůbec se nedostavilo hrdinské ejchuchu, jde se na draka. I když na něj nakonec dojde... chtěl jsem jenom prostě říci, že by si hra zasloužila složitějšího následníka, má na to potenciál.


Chození po čtverečcích není složité, mapy jsou maličké a nedá se v nich ztrati. Vizuálem to spíše připomíná dobře navržené hrátky s paralaxním scrollingem, než jako 3D objekty, a to právě příspívá šarmu hry.

Souboje se odehrávají na izolovaném bojišti a jde o milou kombinaci realtime a ATB soubojů. Stylusem určujete směr úderu mečem, ale také dáváte protiútoku a ty jsou díky množstevní přesile otázkou správného časování. Většinu soubojů se naučíte vyhrávat na poprvé, maximálně podruhé - a je to docela kreativní zábava. Když zrovna nebojujete, šmejdíte stylusem při prohledávání místností, sbírání předmětů a interakcí s tlačítky, pákami a dveřmi. Standard, ale jak jsem už dlouho nehrál žádnou hru na dolní obrazovce, tak to bylo skoro jako osvěžení.


Na čem to ale padá je délka hry a její povrchnost. Dungeony se tváří jako bludiště, ale jde je projít přímočaře a skoro bez přemýšlení. Tajné místnosti jsou jakože tajné, ale na mapě vidíme, kde hledat tajné (jasně blikající) tlačítko. Hra jakože disponuje jakousi RPG statistikou a jednoduchým vývojem postavy, ale pokud se cíleně nerozhodnete, nemůžete hru dohrát na jiném, než maximálním levelu. To je celý problém této hry, projdete skrz ní, jako horký nůž máslem. I když, kladu si otázku, je to opravdu problém?


Opačným extrémem je pak Etrian Odyssey nebo libovolné japonské Wizardry. Překobinované a svou složitostí a náročností až odrazující JRPG, navlečená v kabátě krokovacího dungeonu. Severed se v tomto smyslu jednoznačně řadí k západnější produkci, jenom prostě (příliš) zjednodušené. Což je pro mnoho z nás spíše výhodou a proto neváhám hru doporučit.