24. 3. 2017

Skool Daze


Čas na opravdovou nostalgii a to hned několikanásobnou. Na školní léta vzpomínám asi jako každý velice rád. Seděl jsem doma a hrál na Didaktiku hry a představoval jsem si, že ve škole to asi vypadá tak, jak ve Skool Daze, takže nač do školy vůbec chodit? Premisa hry je jednoduchá - hrajeme za Erica, zlobivého hocha, který má jediný cíl - ojebat školní systém a k tomu natropit co nejvíce škody. Neobejde se to bez falšování vysvědčení, střelby prakem a čmárání sprosťáren na tabuli. Zkrátka, jako v opravdické škole.




Skool Daze je ale zasazen do poměrů školního systému ve Velké Británii, takže všichni hoši nosí jednotnou uniformu, tresty rozdávají učitelé formou stovek řádků k opsání a vůbec se škola řídí velice přesně školním řádem. Dneska bychom řekli, že Skool Daze je takový malý sandbox. Žáci chodí do tříd dle rozvrhu, učitelé mažou tabule, o přestávkách je nutno třídu opustit. Hlavní hrdina Eric má ale možnost pod vedením hráče z tohoto zaběhnutého stereotypního cyklu vystoupit a to hned několika způsoby. Prakem, běháním okolo a v neposlední řadě také rvačkami.


Zpracování hry je naprosto skvostné. Na mírně scrolující obrazovce se nám vykreslují jednotlivá patra školní budovy, všechny třídy, kabinety učitelů, tělocvična, schodiště - a my máme naprostou svobodu ve svém konání. Zásadní je fakt, že po škole se pohybují desítky dalších studentů a že učitelé realisticky usuzují, že je prakem trefil ten student, kterého zrovna mají na ráně. A tak může Eric unikat trestům, zatím co se ostatní musí po večer mořit s opisováním. Vedle toho je ale možné hrát i na slušňáka a během hodin dávat pozor - na základě dialogu učitele a nějakého chytřejšího studenta se můžeme naučit správným odpovědím. Na rok 1984 jde o naprostý unikát, kterému je nutno věnovat pozornost.


Že to zní trochu povědomě? Aby ne, vždyť s podobným základem operuje slavná hra Bully od Rockstarů, akorát ji rozšířili o přilehlé městečko a trochu změnili smysl hry. Ve Skool Daze je cílem aktivovat (zašpinit? Znesvětit?) výstavní štíty a nasbírat co nejvyšší score během celého školního roku. Za štíty se totiž skrývá heslo do ředitelova počítače. Základním trikem ale zůstává svádění vlastních hříchů na ostatní - to rovněž zvyšuje vaše score. Typicky během hodiny stačí vstát, když se učitel zrovna nedívá, a vyšoupnout spolužáka z jeho lavice na zem v ten správný okamžik, aby mu byl napařen trest za vyrušování.


O rok později se hra dočkala pokračování s názvem Back to Skool. Hra je v zásadě identická, ale zvětšila se herní plocha a paleta činností. Krom záchodků (Vávra by měl radost) je zde také dívčí křídlo školy, venkovní hřiště, v ředitelně je schovaný sejf, možnost nést několik předmětů (např. smrdící bomby, jako v Bully) a vůbec je hra komplexnější. Já sám jsem s Back to Skool strávil ve své době jenom málo času, ale naládoval jsem si ji teď narychlo do emulátoru a není to vůbec špatné - zkrátka vylepšený Skool Daze.


Grafika obou her si rovněž zaslouží pochvalu. Úroveň detailů je dostačující a i když se hře samozřejmě nevyhýbá klasický attribute clash, tak černobílé kontury a stínované pozadí plní svůj účel dostatečně. Kritiku si zaslouží leda tak zvukový a hudební doprovod, který je i na poměry ZX Spectra nebývale chudý a po chvíli mne z cupitání Ericových podpatků rozbolela hlava. Ale to je hnidopišství. Někdy v roce 2011 vyšla hra i na iPhone a tam se vsadím, že neduh odladili.


Hra vlastně připomíná Great Escape v jiné perspektivě a vzhledem k tomu, že pokračování Bully se nejspíš nedočkáme, není špatným nápadem se podívat do historie a užít si s Ericem jeho patálie. Jde pořád o poměrně hratelnou záležitost a pořád velice originální. Tahle hra si jistě zaslouží moderního následníka! (A ne, sérii Persona nelze počítat!)

P.S.: O existenci remaku z roku 1999 jsem neměl ponětí, ale nevypadá zle!