27. 7. 2017

U Cválajícího Ducha


Letos to bylo poprvé, co jsem navštívil jiný kontinent a neodolal jsem návštěvě vyhlášené arcade herny Galloping Ghost. Byl jsem (samozřejmě) unešen! A nejde jen o to, že nabízí hromady her, samotná návštěva byla velmi zajímavá a inspirativní. Kdyby šlo čistě jen o srovnání velikosti - U Cválajícího Ducha mají asi třikrát tolik automatů, co v Arcadehry.cz - ale to nehraje roli. Rád bych ale vypíchl několik titulů, které mne prostě překvapily. Pokud jen chcete jen podívat na moje fotky, vysdílel jsem s nimi album.



Nejprve bych rád řekl obecně - Galloping Ghost se jako herna liší od Arcadehry.cz v mnoha detailech. Zatím co v Čechách vidím láskyplnou péči jak o automaty samotné, tak o výběr her, v Brookfieldu je celá řada automatů poškozených (přesvícené obrazovky, nefunkční joysticky a tlačítka) a bez ladu skladu naskládaných vedle sebe. Lidí tam bylo docela dost, ale nikoliv narváno (byl to čtvrtek pozdní odpoledne), takže ta těsná blízkost zase tak moc nevadila.

No ale výběr her je takový pel mel. Zaregistroval jsem velký počet multi-game automatů, ale drtivá většina byla originál US verze. Převažovaly retro krabice, ale nejvíce mne překvapila přítomnost pro mne raritních her z Japonska, rok vydání 2010+. Nakonec si každý přijde na své, ale vážně to není jen o kvantitě her - limitující faktor je vlastně jenom čas, kolik ho chcete hraním strávit.

Některé hry z bohaté nabídky mne natolik překvapily a potěšily, že bych je rád zmínil v samostatných statích.


Baby Pac-Man se hraje jako pinball a Pac-Man najednou. Cože?


Spy Hunter 2 pro dva hřáče splitscreen - a technické řešení na jedné CRT televizi tak, aby hráči nemohli koukat na polovinu toho druhého.



Úplně na první pohled jsem na hře Warlords neviděl vlastně tak nic zvláštního. Jde o mutaci Breakout pro čtyři hráče (mimochodem jsem velmi podobnou hru napsal v BASICu na ZX Spectru), kteří ovládají štít a tím odrážejí projektily na hrady ostatních pánů. Mimochodem, docela zábava. No ale po bližším ozkoumání je vidět, že na grafice hry je cosi nezvyklého. A taky že ano. Černobílá televize s nalepenými barevnými fóliemi je uchycena dole ve vodorovné pozici a to, co hráč sleduje, je jenom odraz v zrcadle. Ale to je samo o sobě polopropustné a za ním je nainstalovaný papírový model bitevního pole, na který se výsledný obraz promítá. To je teda kus inženýringu!
P.S. Cocktail verze téže hry měla již barevné hrady, ale bitevní pole bylo prostě jen černé.




Dvojice holografických her od Segy je úžasným pomníkem. První hra Hologram je prostě Dragon's Lair s podivným chlápkem cestujícím v čase... a ta druhá Holloseum je jakože bojovkou. V obou případech je ale hlavním tahákem holografičnost. Jestli jsem celou tu parádu pochopil správně, obraz se promítá na nějakou polokouli pod polopropustným zrcadlem (?), takže to vypadá, že se postavičky přirozeně odrážejí v lesklém povrchu. To je umocněno tím, že v pozadí scény jsou umístěné skutečně 3D objekty základních tvarů, které se přirozeně odrážejí od povrchu zrcadla a tak to vypadá, že jak počítačem generovaná grafika, tak 3D objekty sdílejí týž prostor před námi. Hry jako takové hrát nešly, ale efekt byl docela zajímavý - na rok 1992 docela vtipný výkon.


Multi TV set pro hru Darius - nahoře zrcadlo - monitor - zrcadlo, dole monitor, nic a monitoru.


Castlevania The Arcade byla jedna z těch her, které ne zrovna dokonale fungovalo ovládání - a navíc to bylo celé zahalené do černé látky, aby tam nebylo vidět zvenčí, což zobtížnilo proces fotografování. Hru jsem ale chtěl zmínit kvůli tomu, že to vypadalo jako Playstation Move hra - šibovačka na kolejích (on-rails whipper).


Taky jste nevěděli, že existovalo pokračování Primal Rage? Já taky ne. Hra je kupodivu docela hratelná - obří hrdinové do sebe sekají zbraněmi a když máte nabité super kombo, stiskem všech šesti tlačítek najedou spustíte proměnu v dinosaura a jeho mega útok. Je to o ždibec lepší, než původní Primal Rage, ale nemusíme si nalhávat, že ten by byl něco extra.


Dariusburst Another Chronicle je vynikající střílečkou na dvou širokoúhlých monitorech až pro čtyři hráče!


Left4Dead se mi nepodařilo spustit, ale vypadalo to na PC port - hra ovládaná joystickem a myší.


Tuto hru jsem tady rozhodně nečekal. Jelikož je celá japonsky, jen matně jsem chápal, o co v ní přesně jde a trvalo mi pár minut, než jsem se dostal vůbec do hry samotné. V enginu MGS4 (až bych řekl, že uvnitř bedny je Playstation 3) jsem pobíhal s střílel náhodné panáčky. Ovladač je zajímavý - puška s mnoha tlačítky a na palci levé ruky máte joystick - tedy pohyb s postavičkou jako ve first person hrách na Wii. Zajímavá zkušenost, ale dokud mi někdo nevysvětlí, o co jde, asi mne to bavit nebude :).



Cyberball pro čtyři hráče přes dva sesíťované systémy (zřejmě). Hezká konstrukce.



Rad Mobile jsem už kdysi hrál, ale na obyčejném automatu nastojato. Tenhle má celou pohyblivou konstrukci a byla to větší sranda už jen kvůli tomu, jak se s námi auto naklánělo do prostoru. Trochu mi to připomnělo ty dětské atrakce na desetikorunu :).


Konečně můžu říct, že jsem hrál originál Dragon's Lair na Laserdiscu! Byla to docela zábava musím přiznat, ale nebyl jsem schopen to dohrát.



No a na závěr jedno vyznání - tuto hru jsem naposledy hrál v šesti letech na Atari. A musím říci, že jsem si ji vůbec nepamatoval a dobrých deset minut mi trvalo, než jsem ji dostal trochu do ruky. A přátelé, nebudu vám lhát - tohle je taková paráda, že jsem si to již nahodil do svého domácího arcade emulátoru a hodlám se této hře více pověnovat!