13. 8. 2017

Report z Amiga Old School Speedball party 2017


Co by to bylo za léto bez Amiga párty? No to by byla pohroma! Letošní jubilejní akce byla opět povedená, jako každý rok - a jako každý rok i tato akce měla svá specifika. Jednoznačně mohu říci, že nepřítelem bylo především slunce a vůbec všeobecně pěkné počasí, které nejednoho Amigistu svádělo k nehraní a to samozřejmě nemůžeme tolerovat. Ale i tak, co jsme vlastně vyváděli?



Dle nově zavedené návštěvní knihy mohu konstatovat, že se nás sešlo celkem dvacet a dominovaly zejména staré dobré tváře, nově příchozích bylo málo (respektive se na akci mihlo asi tak deset dalších lidí, ale šlo více méně o náhodné kolemjdoucí, kteří z nás měli spíše strach, ale dobře to nakonec dopadlo). Na druhou stranu bylo roztomilé pozorovat, jak se z našich dětí pomalu stávají výrostci schopní hrát cokoli a tedy i na Amize, takže některé výměny názorů ve hrách na Amize měly docela šťávu.


A co že se hrálo?

Dominantou párty byla jednoznačně hra Megalomania. Jakkoliv to může znít divně a jakkoliv by kdokoli mohl namítnout, že nejde zrovna o ideální párty hru, Megalomanii jsme pařili alespoň chvíli snad všichni a někteří z nás - mne nevyjímaje - jsme se na ní docela dobře zasekli. O hře samotné napíšu později samostatný článek, ale stručně řeknu, že takovouhle holomajznu svět neviděl a upřímně se divím, že jsem se se hrou seznámil pořádně až nyní. A třeba Dóďa, který už Megalomanii v minulosti dohrál, se od obrazovky nemohl odtrhnout. "Ty jo, ono je to furt zábavný!"


A pak samozřejmě Speedball! Je s podivem, jak dlouho jsem se této hře vyhýbal (většinou proto, že jsem hrál proti mnohem zkušenějším mazákům). Nyní jsme byli všichni přibližně na stejné úrovni - já jsem teda trochu nepokrytě trénoval již před akcí, ale v zásadě jsme si byli všichni rovni. Turnaj, který jsme si narychlo odehráli asi tak ve čtyři ráno, jsem téměř vyhrál já - našel se jen jeden pokořitel, leč jeho jméno jsem pro jistotu zapomněl a tak se to nepočítá :).


Speedball je hra, která vyžaduje detailní obeznámení se s logikou umělé inteligence. Jakmile člověk vychytá, kdy a kde asi tak zhruba bude náš další hráč, jsou nahrávky směrem vpřed celkem snadné a i při obraně se člověk nakonec zorientuje. Nejvíce obtíží způsobuje brankář, kterého dle všech indicií ovládáte po celou dobu pohybem joysticku doprava-doleva. Jakmile jednou člověk do krve dostane tyto specifické detaily, na plátně se začne odehrávat čistokrevná řež. Sanitka, zmrzlina, porazit brankáře na zem a nespěchat s tím FIRE tlačítkem - trpělivý hráč ví, že někdy je větší sranda nahrát protihráči a pak ho hned s výhodou sejmout - protože při držení míče se jaksi nemáme jak bránit a ani útočit...

Zkoušeli jsme samozřejmě oba dva díly, včetně CD32 (AGA) verze druhého dílu - no nebudeme si muset namlouvat, že dvojka je celkově vypilovanější a brutálnější, víc deluxe prostě. První díl ale přitom není vůbec špatný! Co se mi třeba líbí na jedničce víc, je výhled na hrací plochu - postaviček je na scéně méně a hned se tak člověk zorientuje. Při hraní dvojky jsem často jen hádal, jestli vlastně házím míč dopředu kvůli nahrávce anebo již střílím na bránu. Ale to je jen malá výtka na to, kolik srandy jsme si se hrou užili.


Noc z pátka na sobotu byla prostě brutální a ráno jsem se probíral kolem osmé či deváté hodiny v mrákotách. Slunce pralo na plný pecky a tak nám nezbylo, než se průběžně ochlazovat v restauraci U Kaštanu, kde místní barman překonával nízkou laťku kvality obsluhy a neustále si stěžoval, že mu do hospody chodí lidi. Někteří méně otrlí amigisté odjeli během soboty domů, ale zase dorazila jiná várka lidí a tak o zábavu nebyla nouze.

Pepa si pořád něco kreslil v DPaintu a ladil svoje demo v AMOSu, DaMi protočil Turricana, Dóďa naštěstí doma zapomněl svůj tlačítkopad a tak se i dalo něco vyhrát při dvouhře. Lasice propařil celou Kyrandii až do konce, já jsem se pohnul o řádný kus dopředu s Fate of Atlantis (fantastická hra!) a vůbec Stará Škola hlučela díky novým demům, hrám (vyzkoušel jsem třeba voxelový simulátor FireWall), ale i starým klasikám. Cvičně jsem vyklepnul Předsedu ve Wiz-n-Liz, taky jsem si poprvé (!) v životě zkusil dnes již klasikou hru Burton Bird (a je to fakt špatný). Z tamtoho monitoru sálal Gods, dali jsme i Worms ve třech lidech a s čítama (Jamie and his magic rod), zkoušeli jsme (neúspěšně) propojit dvě Amigy sériovým kabelem za účelem hraní Dooma... byla to zkrátka párty jak má bejt!


BigMac se svým synem asi tak půl dne rozchozovali Vampire v Amize 2000 - ale i když v podstatě úspěšně, nebylo v daný okamžik možné jakkoliv demonstrovat výkon dodané turbokarty, což bylo mírně řečeno trochu nešťastné. Takže místo toho jsem se pak věnoval svému vlastnímu synovi a společně jsme dohráli Chaos Engine 2 skoro do konce - což byl naprosto super zážitek a hnedle taky z mého syna vypadl nápad na zlepšovák: když už ty dvě postavy spolupracují proti zlému baronovi Fortesque, proč by si nemohli společně dávat klíče a předměty, místo toho, aby se vzájemně pořád zabíjeli? To není špatný nápad!


Počasí bylo během soboty naprosto nádherné a k večeru jsme rozdělali oheň na grilu a zde musím výslovně vypíchnout ochotu Minitrolla nám udělat velmi poctivé burgery, po kterých se pochopitelně jen zaprášilo (a to přesto, že kuchař místy ztrácel přehled o situaci, rovnováhu a ke konci i snad vědomí :)). No, ale poslední noc jsme vtrhli zpátky ke strojům a rozehráli jsme cvičně Hired Guns. A přátelé, co si budeme namlouvat, lepší konec párty jsme si nemohli přát!

Unavení, ale šťastní jsme se v neděli ráno vykopali z podlahy / gauče a pomalu se dali do uklízení. Pohled na unavené tváře byl v podstatě osvěžující - dobrá pařba to byla! A v nejlepším se má přestat, se říká. Nanosili jsme zpátky lavice a stoly, umyli po sobě nádobí a zamkli jsme místnost, která byla svědkem našeho řádění po celý víkend.

Přátelé a kamarádi, to byla více než důstojná oslava jubilea jedné dekády, co se spolu takhle scházíme! Diky za to a brzy na shledanou!