21. 12. 2017

Lineage 2: Revolution


Stará láska nerezaví, říka se. A tak jsem si s chutí nainstaloval mobilni MMO hru Lineage 2: Revolution na svůj telefon a z vesela se pustil do hraní. Maličko historie: Lineage 2 na PC byla zřejmě jediná tradiční MMO, kterou jsem kdy pořádně hrál (viz moje stařičká recenze). Asi tři měsíce. A nechodil jsem při tom skoro do práce. A málem jsem se rozešel se svou ženou. No, zkrátka to byla skutečně "pořádná pařba", čili jsem na celou hru rychle zapomněl a MMO žánru jsem se od té doby vyhýbal, jako čert kříži. Od té doby jsem ovšem zmoudřel a zdospělel a dneska se již nemusím bát postavit se libovolné MMO. Takže, proč ne Lineage 2 pro mobily?



Ještě abych uvedl na správnou míru mou tehdejší zkušenost - původní hru jsem hrál na free serveru DKTech, který činnost ukončil až v roce 2014, což považuji za obdivuhodné, i když jsem na něm strávil jen pár měsíců. Je tedy logické, že oproti ofiko serverům byla funkcionalita i náplň značně modifikovaná a osekaná. Přesto, ten dojem obřího světa a nekonečného putování po fantastické krajině, to byla asi ta hlavní věc, která mne na titulu bavila. Už si nevybavím přesně, jak vysoko jsem svou postavu vytlačil, snad to bylo kolem levelu 35, možná malinko výš, už nevím. Ale nikdy jsem detailně nestudoval vnitřní mechaniky hry - pařil jsem to prostě jako klasické singleplayer RPG, takže jsem grindoval peníze, zkušenosti a hlavně zkoumal svět.


A nyní k mobilní verzi.


Onen element zkoumání krajiny je zde naprosto potlačen, což mi bylo hned od začátku velice líto. Mapy jsou zde zmenšené, takřka kondenzované. Brzy mi ale došlo, proč tomu tak je. Jednotlivé questy jsou s sebou úzce provázány a prakticky zde neexistuje jakákoliv "vedlejší činnost". Prostě jdete přímo za cílem a není zde pražádný prostor pro manévrování. Jednotlivé úkoly jsou od sebe maximálně stovku metrů a nepřátel je všude mraky - jenže ti nijak neútočí, dokud sami nezačneme bojovat.

Ačkoliv jsem na začátku hry měl pocity nedobrovolné studené sprchy, tato zásadní změna má svůj smysl. Mobilní verze by neunesla hodinové přesuny vyplněné "niceneděláním", veškeré dění se odehrává na minimalistické ploše, nikde se nezdržujeme a hra odsýpá zběsilým tempem. Alespoň z počátku hry. Aniž bych si dával jakékoliv cíle, rozhodl jsem se ve hře pokračovat tak dlouho, dokud mne bude bavit, respektive dokud nenarazím na paywall, jelikož titul samotný je zdarma.

Zábava se ovšem dlouho nechtěla dostavit. Hra je totiž designovaná dle současných pravidel, čili hlavní funkce je "auto questing", kdy postavička chodí sama, kydlí nepřátele sama a polyká léčivé lektvary sama - jediná interakce je z počátku čistě jen přijímání nových úkolů (které spočívají v tom, že někam musíte přijít a něco vykydlit). Prvních 20 úrovní postavy byly doslova a do písmene o ničem.


Je mi jasné, že nejsem cílová skupina a je mi jasné, že dneska se takhle hry designují, ale byl jsem skutečně dost zklamaný, že prvních pár hodin bylo vlastně o nehraní. Ale vytrval jsem. Začal jsem chápat, že takzvaná hlavní dějová linie je skutenčně jen tutorial, která vysvětluje hlavní principy a vztahy mezi veličinami - a teda nutno říci, že proměnných je ve hře opravdu HODNĚ. Až dokonce šíleně moc!

Zbraně mají v podstatě jen "útočné číslo", ale zároveň mají svou vlastní úroveň, třídu, vedlejší účinky, katagorii a rychlost. Zbraně se dají upgradovat, fúzovat, restartovat... a to samé platí pro brnění a další výbavu. Naše postava má pak primární a pasivní dovednosti, pověst, hlavně ale zkušenosti a body dovedností. Celá tahle mechanika je zabalená do systému odměn, které jsou schované všude možně. Nejen tedy za plnění hlavních úkolů, ale také za vedlejší úkoly, týdenní úkoly, denní úkoly, postup v příběhové linii, postup v arénách, dungeonech, seznam činností a samozřejmě násobené klanovými aktivitami.

Kolem úrovně 25 mi došlo, že jádro hry je skryté v menu "aktivity", kde vidíme, co všechno můžeme za ten jeden herní den udělat. Činností jsou mraky a jejich splnění zabere odhadem dvě, možná tři hodiny. A právě proces zefektivnění prúchodu všemi aktivitami je pointou, podle toho poznáte dobrého hráče. Bylo to pro mne popravdě překvapením, kolik obsahu je ve hře umně skryto. Ale zároveň jsem se nemohl zbavit dojmu repetivnosti a v zásadě velké nudy.


Na úrovni 31 se povolání postavy větví, z čehož jsem si sliboval mnoho. Povýšení a úplně nový set dovedností mne potěšil, ale zároveň se hra začala zpomalovat a na postup na další úroveň jsem se musel trmácet déle a déle. Začal jsem více chodit na vedlejší úkoly, ale v zásadě to bylo pořád o tom samém dokola.

Určitým vrcholem hry je pak obléhání hradů a klanová  spolupráce. Bohužel, to už mne hra přestala bavit natolik, že jsem se k ní přestal vracet. Nebyla to špatná zkušenost, to ne. Ale o návratu ke staré lásce bych nemluvil.

Graficky hra vypadá v podstatě identicky, jak si pamatuji z PC. Akorát se kamera přiblížila k zemi, není možné ji nijak ovládat... a hlavně je celá obrazovka zaplácaná ikonkami, ukazateli, textovým okénkem a dalším balastem. Samotný design, jakkoliv zastaralý, mi zas tak nevadí. Ale díky tomu šumu kolem vlastně nelze hovořit o grafice. Jelikož se postava chová autonomně, stejně jsem trávil většinu času v nějakém menu, kde jsem si vybíral odměny.

Suma sumárum - není to špatné, ale Vánoce si představuju jinak!