18. 1. 2018

Nintendo Switch - první dojmy


Nebudu si brát servítky. Nintendo Switch mne zaujalo od samotného začátku, hlavně kvůli tomu, že od počátku působilo sebevědomě a jakoby v Nintendu skutečně došlo k zásadním změnám v marketingové sekci, což se zdálo být provázané s technickou realizací konzole samotné. Tam, kde WiiU fatálně selhalo se nyní s téměř ročním odstupem zdá, že Switch zabodoval. Sám mám konzoli teprve od Vánoc, ale zhruba stovku hodin jsem s ní strávil a tak bych se rád pověnoval prvním dojmům. Bude to takový neuspořádaný mišmaš.



Koncept hybridní konzole se mi zamlouval už s uvedením WiiU a podivoval jsem se, proč už před těmi pěti lety nešli touto cestou. Takže je to konečně tady - můžeme hrát na velké televizi to, co normálně nosíme v kapse. Pro mne samotného je tohle jeden z hlavních důvodů, proč jsem po konzoli toužil. 3DS zvolna ustupuje do pozadí (i když se nezdá, že by definitivně končilo) a doma se věnuji především dětem. Cestuju ale hodně, takže jsem se nemusel rozhodovat dlouho.

Joycony jsou po hardwarové stránce skvělé, i když mám spíše větší ruce, nemám problém mačkat všechna tlačítka a joysticky. Co je dobré si říci, že Joycon je vlastně takový Wii Remote druhé generace. Krom veškerých pohybových vychytávek (bez potřeby IR baru) má  dost tlačítek. Dvojici Joyconů je nutné považovat za dva plnohodnotné ovladače (proto taky mají tak vysokou cenu v obchodě - kupujete vždy dva nové ovladače). Hodně her si vystačí jen s jedním joystickem (Nintendo má obecně rádo hry, kde si jen tlačítkem "rovnáte kameru"), takže dvouhra je žádaným minimem u jakéhokoliv titulu. A když dokoupíte jeden set, máte najednou čtyřhru.

Plus - a to není novinka - first person hry podporují dozaměřování pohybem konzole, resp. pohybem ovladačů. Tohle je naprosto boží featura, kterou bych si přál vidět v co nejvíce hrách, tedy nejen na této platformě - přál bych si to i na Playstation 4 a XBOX ONE. Jelikož jsou gyroskopy v každé komponentě (oba ovladače i obrazovka), není důvod nemít stejný standard ovládání bez ohledu na to, v jakém režimu právě hrajete.

Odpojené ovladače mají malé nástavce, které zvyšují počet tlačítek o dva - a mohou sloužit jako plnohodnotné VR ovladače - s uvedením LABO se myslím ukazuje potenciál ovladačů v plném světle. Chválím ale, že Nintendo nemarketuje tyto funkce nějak extrémně, soustředí se spíše na "normální" hry a tohle jsou jen prima kreativní bonusy.

Nejvíce oceňuji ladnost přechodu mezi režimu handheldu a TV, takhle přesně jsem si to představoval už před pěti lety. Za poněkud přitroublou považuji dokovací stanici, která anuluje byť jen teoretickou možnost dvouobrazovkového systému, na to Switch prostě není stavěný. Škoda, že si tuhle příležitost nechali utéct.

A plynulost samotného systému je další velké plus. Reakce menu, top level featur (screenshoty, videa, eshop, galerie...) jsou perfektní. Je mi líto, že se z 3DS nepropašovaly funkce jako Streetpass, MiiVerse, ale to jsou softwarové záležitosti. Nintendo se evidentně poučilo a aplikuje MVP mnohem lépe, než kdykoli předtím. To platí nejen pro funkce hardwaru, ale i pro hry - tituly jako ARMS a Splatoon 2 jsou vysloveně postavené na tomto konceptu, že si nikdy nekupujete kompletní titul a obsah se teprve časem přidává na základě odezvy komunity.

EShop je dobře udělaný, jednoduchý a přehledný - a hlavně rychlý. A teda předražený. Dosud jsou online funkce zdarma (někde jsem četl, že i Nintendo bude službu zpoplatňovat a vyvažovat to hrami z Virtual Console zdarma na omezenou dobu, což mi smrdí klasickou nabubřelostí Nintenda, která se jí může vymstít). Dle mého názoru jsou ceny přemrštěné, dávat 60 EUR za remaky her z WiiU jsou neobhajitelné. A i indie hry by mohly jít s cenou na polovinu. Rozumím tomu u AAA exkluzivit při launchi, tam ať si nastaví cenu, jakou chtějí. Ale jinak je tohle velká překážka, zvlášť, když se her začínají dožadovat i vaše děti :).

No ale co to hlavní, co hry?

Zatím jich není nějak megahodně, ale po tom necelém roce, kdy se konzole prodalo přes 10 milionů kusů, je jasná jedna věc. Osud Wii U se nezopakuje. Nintendo se vrací do hry v sektoru, kde nemá de facto konkurenci. Kritická podpora third party vyvojařů je zatím ve formě remaků. Rockstar si naportoval L. A. Noire. Bethesda naportovala Dooma a Skyrim. Ubisoft si střihnul novinku - Mario vs Rabbids. Chystá se remake PayDay 2, Dark Souls. Není problém s hrami jako Rocket League,  Jsou to vysloveně jen oťukávky, aby si studia sáhla na reálný hardware s co nejnižšími náklady a usoudila, zda-li by případná podpora této platformy vynesla dost peněz vzhledem k tomu, že musí hru osekat na slabší hardware. Teď hned tedy nejde jednoznačně nic říci, ale opravdu bych si přál, aby tohleto Nintendu (konečně) vyšlo. Tituly samy o sobě nejsou ničím nové, jediným argumentem je faktor hraní na cestách.

First party podpora není vůbec špatná. Obligátní Breath of the Wild je samozřejmě naprosto špičková hra, určitě to nejlepší, co jsem v roce 2017 hrál a na Switchi jí to vysloveně sluší. Co mi vzalo dech je také Super Mario Odyssey, ale to bude na samostatný článek později. 1-2 Switch je série miniher, které vlastne nejsou vůbec špatné, až na to, že měly být vpálené do ROM samotného přístroje, protože zaplatíte-li za tuto kompilaci více než korunu, byli jste okradeni a pro Nintendo je to ostuda. Ale jinak teda nic moc - spousta remaků z Wii U, ohlášený nový Fire Emblem, Metroid 4, ale v tento okamžik tam není moc co k předvedení.

Faktor remaků mi vždycky smrdí, i když v tomto případě musím uznat, že to má své opodstatnění. Wii U  se rozšířilo tak málo (však již nyní je více majitelů Switche, než Wii U!), že spousta her padlo (ne)právem v zapomnění a přinést je publiku je věc chvályhodná. Jedině tak lze tolerovat znovuvydání Bayonetty, Donkey Kong Tropical Freeze, Hyrule Warriors, Mario Kart 8 a dalších. Já sám si tyto hry těžko koupím podruhé, ale rozumím tomu, že je to rychlý způsob, jak na novou konzoli dostat rychle a levně kvalitní obsah. V podstatě bych řekl, že pokud jste neměli Wii U, tak jsou tyto remaky naprostou nutností (naznačoval jsem již v článku Sbohem, Wii U).

Chybí mi ale pár věcí, které jsem tak nějak automaticky čekal - Monster Hunter například. Já vím, na 3DS jsem ho musel přestat hrát "ze zdravotních důvodů", ale skutečně bych si přál tuto hru hrát spíše na cestách, než doma u televize (referuji k Monster Hunter World). Podobně bych čekal, že se na Switchi objeví franchizy, které byly na doma na přenosných platformách Nintendo (např. Advance Wars, Animal Crossing, Layton...). Pokud vím, tak nic moc nebylo ani slíbeno a obecně během 2018 to bude asi slabota.

Suma sumárum - když si koupíte Switch teď hned, z kraje roku 2018, nebudete trpět nedostatkem her ani omylem. Faktorem ale bude hlavně to, jestli jste dané hry už hráli nebo ne, vysloveně nových a originálních titulů je zatím velice málo. Pokud by šlo o první konktakt s platformou Nintenda, budete myslím překvapeni šíří nabídky - ale levná hračka to teda rozhodně není. I já sám - a to jsem fanoušek - si kladu otázku, jestli je taková investice adekvátní. Samotný hardware - když chytnete předvánoční slevu - je ještě v pohodě, ale ty hry jsou fakt ranec.

Co dodat závěrem? Asi už nic. Buď už Switch máte a není k tomu co nového říci - anebo koupi teprve zvažujete a moje doporučení je jenom jedno z mnoha pozitivních, ke kterému jste se dostali. Uvidíme se online!