20. 2. 2018

1-2 Switch


OK, tak je konečně čas se trochu rozepsat o titulech, které se mi sešly na Nintendo Switch. První pán na holení je jednoznačně set miniher 1-2 Switch, což je něco jako techdemo ke Switchi, aby si hráči udělali představu, co zhruba tak od nových ovladačů očekávat. Samotná produkční hodnota hry se blíží nule, nelze ji brát ani tak vážně, jako ve své době Wii Sports. A i když Nintendoland poměrně propadl o pár let později, 1-2 Switch svým způsobem aspiruje na must have pro každého majitele této konzole.



Koncept party miniher není nic nového. Prezentace je skutečně minimalistická -  každá z miniher má asi minutu dlouhé, pravidla hry vysvětlující video. Pak stačí uchopit ovladače a podle pokynů na obrazovce replikovat pohyby. Většina miniher ani nepotřebuje televizi, ba naopak je vyžadováno, aby se hráči sobě dívali do očí. Člověk si tak pomalu říká, jestli náhodou tyto tituly nespadají do kategorie VR či alespoň AR...

Abyste si hru dovedli snadno představit, vžijte se do role dvou kovbojů, co si to chtějí rozdat na život a na smrt. Oba třímou svůj kolťák hluboko u pasu a čekají na signál. Jakmile se ozve "DRAW", tak musí tasit a rychle stisknout kohoutek. A přesně takhle se hraje jedna z mnoha miniher. Čím více se vžijete do rolí kovbojů, tím lepší zábava.

Jde o jasné cílení na nehráčskou základnu. Převážná většina her ani nevyžaduje žádné stisky tlačítek a vystačí si jen s pohybem. Pro nás, staré mazáky, může být tato série rozptýlením na pár desítek sekund, než pochopíme, jak systém hry funguje. Pak se z toho stane nuda. Bohužel jsem zatím nenarazil na příležitost představit tuto "hru" naprostým herním laikům. I pro moje děti začala nuda dříve, než bych čekal - jsou už příliš "vyhrané".

Vedle toho ale musím pochválit samotné ovladače. Jako demonstrace citlivosti, přesnosti... na to je 1-2 Switch naprosto ideální. Takový virtuální ping pong mne docela pobavil na první hraní - je to vlastně identické, jako Wii Tenis, ale bez obrazovky. Pak se mi líbily hříčky na odemykání sejfu, počítání kuliček v krabičce a i prostá rotace ovladačem na stolku. Tyhle pomalejší hry mi přišly zdaleka nejzajímavější.

Trochu diskutabilní je to pak s hrami, kde se hýbe prudce rukama, či kde se běhá na místě. Tam je jaksi proklamovaná přednost ovladačů poněkud upozaděna. Nepozoroval jsem rozdíl mezi klasickým Wii a touhle novinkou. Bušení se do prsou, jakože simulace goril, je něco, co asi těžko ocením.

A pak jsou tady hry bizarní. Například žraní baget spočívá v demonstraci IR kamery na pravém ovladači a je to skutečně absurdní podívaná. Nebo uspávání miminka, z toho jsem se málem poblil, jak moc creepy to bylo! Anebo prostě hra na zvedání telefonního sluchátka - to je taky úlet. Normálně by člověk očekával, že se oba hráči dělí o jedno sluchátko, ale není tomu tak. Divné, fakt!

Suma sumárum - hra by musela být zdarma vpálená do ROMky konzole, aby mělo smysl se jí zabývat. Nemusíme si nic nalhávat, tohle není žádná klasická hra, jenom minitechdemo pro dlouhou chvíli, než přijdou kamarádi a pustíte si spolu něco "normálního".

Avšak samotný fakt, že si Nintendo za tuhle "hru" řeklo prémiovou cenu, to v mých očích shazuje do hnoje. Fuj! To se přece nedělá, chtít 15 stovek za takovouhle s odpuštěním krávovinu!